Praha, 3. srpna. Prodírám se davy turistů na Václaváku v nesnesitelném vedru. Předpověď počasí hlásila 34 stupňů. Tady, uprostřed všeho betonu s naprostým minimem zeleně, musí být ale víc. Po cestě mě málem srazí turista na elektrické koloběžce. Samozřejmě že s ní jezdí po chodníku a ještě u toho na všechny okolo drze zvoní, jako kdyby to nebyl on, kdo tu porušuje místní předpisy. Procházím okolo týpka s červeným deštníkem s nápisem HOP ON HOP OFF scamující západní turisty v důchodovém věku. Přemýšlím, jestli jim říct, co jsou tito lidé zač, a čelit tak jisté agresivitě týpka s deštníkem.
Celý mi to připadá jako peklo. Ale ve skutečnosti je to jenom každodenní cesta z práce.
O ANTI-BucketListu
Vítejte u prvního článku z mé nové série ANTI-BucketList.
V této kapitole popisuji, proč jsem se rozhodla tuto sérii začít psát a co od ní můžete čekat. Pokud vás ale zajímají jenom sloni, můžete na ně přeskočit kliknutím zde.
Už delší dobu přemýšlím, jestli je cestování objektivně dobrý koníček. Ráda bych věřila tomu, že ano. Při cestování totiž cítím, že se z šedi každodenní reality najednou stává svět plný barev, poznávání a dobrodružství. Cestování zbožňuju a život bez něj si dost dobře nedovedu představit. Jenže když si uvědomím své negativní zkušenosti s turisty v Praze, nemůžu si pomoct, a přemýšlím, jestli to není dost sobecké. Zdá se totiž, že moje radost z cestování je vykoupena utrpením někoho jiného.
Negativní dopady turismu není těžké vidět. A to nejenom pokud je zažíváte jako místní pravidelně se pohybující v centru Prahy, ale i při cestování jako takovém. Turismus může ničivě působit na přírodu, místní komunity i na zvířata. Dopady turismu na můj život spočívající v každodenním naštvání se na bezohledné turisty na koloběžkách nebo útrpném prodírání se nekonečnými skupinami asijských babiček, abych se dostala ke stanici metra, jsou ve srovnání s dopady turismu jinde ve světě úplná malichernost.
Pár vybraných problémů spojených s cestováním, které místním zhoršují kvalitu života, jsou:
- Krmení opic v zemích jihovýchodní Asie zvyšuje agresivitu opic vůči místním lidem a přispívá k úbytku biodiverzity v místní přírodě. Narozdíl od západních turistů může být pro místní očkování proti vzteklině nedostupné a roztomilá zábava turistů tak pro místní znamená vyšší riziko nákazy touto smrtelnou chorobou bez možnosti léčby.
- Masajské vesničky v Keni či beduínské vesničky v Egyptě jsou dnes už spíše lidské zoo pro tahání peněz z turistů, než ostrůvky zachování původní kultury. Kulturní bohatství se ztrácí pod vrstvou toho, za co jsou turisté ochotní zaplatit.
- Masový turismus mění původně nádherná přírodní místa na Bali k nepoznání, v zábavní parky plné turistických pastí, předražených ošklivých suvenýrů, pokryté odpadky a s nevkusnou hudbou na pozadí.
- Airbnb snižuje schopnost místních lidí všude po světě bydlet v turisticky oblíbených místech a přispívá k vytváření nerovností ve společnostech. Místní se z důvodu turistické oblíbenosti okolí jejich bydliště musí někdy i stěhovat, protože kvůli turismu se v oblasti podstatně zvyšují náklady na život.
- Na Jamajce je 99 % pláží zcela nepřístupných místním, protože je skoupily drahé hotely jako svůj soukromý pozemek. To má dopad i na živobytí místních, kteří jsou často závislí na rybolovu a přístupu k moři.
A to je jenom zlomek všech problémů. Ani jsem nezačala mluvit například o dopadech na přírodu. Cestováním můžeme k tomu všemu aktivně či pasivně přispívat. Stojí tohle všechno za to, abychom si mohli užívat?
Morální dilema na mě začalo dopadat tvrdě, a proto jsem se začala zajímat o to, jak můžu cestovat lépe. Udržitelněji, bez podpory škodlivých praktik a bez necitlivého přístupu k místním lidem. A zjistila jsem, že to jde. Že existují způsoby, jak se při svém cestování nepodílet na škodlivých praktikách a dokonce i že na cestách lze přispět k něčemu dobrému. A že čím víc lidí to bude dělat, tím lepší bude cestování pro nás všechny.
A proto ANTI-BucketList. Chci ukázat ostatním, že to mohou dělat taky. Jako cestovatelé totiž máme obrovskou moc: my tvoříme poptávku – my určujeme, co chceme v ostatních zemích vidět a zažít. A já upřímně věřím, že ve skrytu duše chceme všichni to samé: příjemné zážitky na nezničených a nezdeformovaných místech, kvůli kterým nemusí žádný člověk ani žádné zvíře trpět.
V jednotlivých dílech ANTI-BucketListu se proto budu zamýšlet nad konkrétními turistickými nešvary a rozebírat, jak by to šlo ze strany nás, obyčejných cestovatelů, dělat lépe. Nic nebudu psát z pozice nějakého povýšeného odsuzování. Věřte mi, že já sama jsem udělala chyby a pro nikoho není jednoduché se všem problematickým praktikám na cestách vyhnout. Vedle toho často platí, že málo co je černobílé a rozdíly mezi dobrým a špatným bývají někdy tak malé, že je prostě nepoznáme. A taky je dobré si říct, že něco je prostě tak trochu nad naše síly a mimo naši schopnost věci ovlivnit.
Nejde ovšem o dokonalost. Jde o snahu dělat malá i velká rozhodnutí informovaně a postupně přispívat k lepšímu cestování pro všechny.
ANTI-BucketList bude vycházet zhruba jednou za měsíc až dva. První problém si však po tomto trochu delším úvodu rozebereme už dnes. A bude to problém, který je mému srdíčku asi nejbližší, protože jeho jádrem je naprosto zbytečné ubližování jedněm z nejkrásnějších a nejúžasnějších zvířat na planetě: slonům.



Koupání se slony | Zvrácená turistická atrakce
V posledních letech výrazně roste popularita zemí jihovýchodní Asie, se všemi krásami, které nabízí její jedinečná příroda. Zástupy turistů však odkrývají i temnou stránku této oblasti: nekonečné možnosti zneužívání zvířat za účelem vytažení peněz z neznalých turistů. Pravá zvrácenost těchto atrakcí potom spočívá v tom, že turisté si krutost vůbec neuvědomují a účastní se na nich nezřídka z lásky ke zvířatům a s pocitem, že jim vlastně pomáhají.
Zlatým grálem výše uvedeného jsou tzv. „sloní sirotčince„, kde nabízejí širokou škálu zábavy pro turisty: od představení, kde sloni předvádí kousky jako v cirkusu, přes vození turistů na sloních hřbetech až po tzv. koupání se slony. Zaměstnanci těchto zařízení neváhají při jakékoliv příležitosti zmínit, že peníze zaplacené za tyto aktivity jsou využity pro blaho slonů a že sloni se tam mají skvěle.
V tomto článku vám popíšu, co se ve skutečnosti skrývá za krásnými fotkami vaší kolegyně, na kterých během své dovolené v Thajsku s širokým úsměvem objímá chobot slona, a proč byste takové praktiky neměli podporovat. Následně vám dám tipy, jako rozpoznat etické sirotčince, které skutečně zvířatům pomáhají, od pastí na turisty, kde je blaho zvířat vedlejší. Na závěr vám doporučím, jak na ta nejlepší a nejetičtější setkání se zvířaty.
Připomínám, že cílem ANTI-BucketListu není soudit kohokoliv, kdo v minulosti této atrakce využil. Mohla to být chyba, ale chyby děláme všichni.

Proč se mají sloni v neetických sirotčincích špatně?
Sloni jsou inteligentní a citlivá zvířata, která si zaslouží svobodu jako kterýkoliv jiný živý tvor. Neexistuje příliš důvodů, proč by pro ně držení v zajetí mělo být lepší než pobyt ve volné přírodě. Výjimku tvoří zranění sloni, anebo opuštěná mláďata. Pokud však slon netrpí vážným zraněním nebo nemocí, které znemožňují jeho samostatné přežití ve volné přírodě, měl by jeho pobyt v sirotčinci nebo útulku vždy směřovat k jeho propuštění zpět do volné přírody hned, jakmile to bude možné.
Svá pozitiva mohou mít i výzkumné či vzdělávací stanice, ve kterých mají sloni podmínky k životu co nejbližší pobytu ve volné přírodě (např. etické zoo). V takových situacích zvířata nejsou vychovávaná k životu ve volné přírodě, ale zároveň mají stále důstojné podmínky pro život a nejsou nijak cvičena ani nucena do kontaktu s turisty. Ne že by to zde pro zvířata bylo nutně lepší než pobyt ve volné přírodě, ale alespoň zde mohou být spokojení a jejich pobyt má větší smysl než pobavení turistů (vzdělávání a / nebo výzkum). Zároveň je jejich blaho pořád důležitější než vylákání co nejvyšší peněžní částky z turistů.
Tak jako tak, sloni by v jakémkoliv skutečně etickém zařízení neměli přicházet do blízkého kontaktu s lidmi, s výjimkou úzkého okruhu ošetřovatelů. Pro slony je kontakt s cizími lidi stresující a snižuje jejich schopnost vrátit se případně zpět do volné přírody. Sloni sami lidský kontakt většinou nevyhledávají. Důvodem, proč ho turistům přesto umožní, je celoživotní krutý výcvik.
Za nevinnou fotkou, kde vám slon pěkně zapózuje, se skrývá minimálně část těchto věcí:
- Pokud jsou sloni využíváni pro zisk, s velkou pravděpodobností byli odchyceni z volné přírody bez jakéhokoliv zdravotního důvodu. Často jsou už jako mláďata separováni od matky a umístěni do malé klece.
- Aby sloni vydrželi vysoce stresující kontakt s lidmi, jsou krutě trénovaní pomocí bodců, mlácení a dalších metod odpovídajících týrání. Ty jsou doplněny držením slonů v řetězech v malých klecích, kde se nemohou volně hýbat. To vše s cílem zlomit ducha konkrétního slona, aby se plně podvolil čemukoliv, co s ním budou chtít lidé dělat – převádění cirkusových kousků, vození lidí na zádech, pózování na fotky nebo třeba koupání s lidmi.
- Pokud jsou sloni nuceni i k vození turistů na zádech, často u nich dochází k doživotním postižením páteře. Ta totiž není zvyklá vozit tak velkou váhu, natož celé dny v kuse, a proto se postupně deformuje.
- Jakmile sloni vyrostou, často jsou neméně krutým způsobem nuceni k rozmnožování. Zatímco ve volné přírodě si partnery pro rozmnožování vybírají sami, v neetických útulcích jsou samice a samec zavřeni do klece a drženi zde tak dlouho, dokud k rozmnožení nedojde. To vede k agresivitě zejména u samců a častému zranění samic.
- Sloni často pracují dlouho a tvrdě. Nemají žádný prostor na odpočinek. Jakmile konečně jejich směna na chvíli skončí, nedostanou dostatek jídla a vody, a proto bývají podvyživení.
- Chronický stres vede ke zkratům a nehodám. Takové nehody občas vedou k vážným zraněním nebo i smrti turistů. Kromě toho se mohou úzkým kontaktem přenášet na lidi nemoci.
- Sloni v zajetí umírají vlivem špatného zacházení a života v chronickém stresu výrazně dříve než sloni ve volné přírodě.
Zatímco některé útulky mohou být horší a některé lepší, pokud si v nich můžete zaplatit za kontakt se slony, ať už v podobě ježdění, koupání nebo třeba hlazení, pravděpodobně je v nich něco hodně špatně. Obzvláštní pozor si dávejte na zařízení, kde se snaží eticky tvářit (např. mají slovo Ethical v názvu), ale přesto v nich něco nesedí. Možná zde neuvidíte zvířata v řetězech a nabídnou vám zde „jenom koupání“ slonů s tím, že vození na slonech přece nabízet nemohou, protože je to špatné. Tento welfare-washing (marketingová praktika, v rámci které společnosti lživě tvrdí, že jejich podniky dodržují vysoké standardy blaha zvířat, i když to není pravda) je bohužel v mnoha zemích přítomný a v kontrastu s místy, kde jsou sloni drženi v opravdu hrozivých podmínkách, může vypadat skutečně eticky. Ale jádro problému je zde nejspíš stejné: krutý výcvik.
Pokud pro vás tedy celoživotní utrpení zvířete není úměrnou cenou za fotku na Instagram, tak bych vám doporučovala se těmto zařízením vyhnout obloukem. Ovšem pravdou je, že existují i etické sirotčince, kde se můžete slony kochat bez toho, abyste jim tím ubližovali, a dokonce svojí návštěvou můžete přispět na pomoc slonům. Jak se v tom všem ale vyznat?

Jak rozpoznat etický sirotčinec
Nechcete svými penězi podporovat výše nastíněné praktiky? Mám pro vás dobrou zprávu: těmto zařízením se dá s malou rešerší poměrně efektivně vyhnout. Klíčem je dokázat rozpoznat, zda je konkrétní útulek etický (tj. jedná se o skutečný útulek, kde zvířatům pomáhají), či nikoliv (jedná se de facto o cirkus, kde jsou zvířata zneužívána pro peníze). Pojďme se podívat, jak na to:
- Pokud do vašeho itineráře zahrnujete návštěvu zařízení se zvířaty, zbystřete a projděte si poctivě recenze na dostupných platformách, jako je Google či TripAdvisor. Pokud se jedná o známý sirotčinec, možná o něm najdete i samostatné články na webech či blozích. Využít můžete i Google vyhledávač nebo Chat GPT – zeptejte se, zda je konkrétní sirotčinec etický.
- Při prohledávání recenzí dávejte pozor na varovná znamení, která vám mohou napovědět, že v daném sirotčinci se děje něco špatného. Tato varovná znamení najdete níže.
- Pokud už náhodou do neetického sirotčince omylem zavítáte, neúčastněte se aktivit zahrnující přímý kontakt se slony. Po návštěvě napište o své návštěvě recenzi a varujte tak ostatní potenciální návštěvníky. A nebuďte na sebe přísní – tyhle věci se občas přihodí každému cestovateli a vaše zkušenost může být cenným zdrojem informací pro ostatní!
Varovná znamení, která byste měli před návštěvou sirotčince (případně během ní) hledat:
- Možnost na slony jakkoliv sahat, obzvláště ta garantovaná.
- Nucení slonů k předvádění kousků, pózování na fotky a podobné.
- Řetězy a klece.
- Bodce a další nástroje na „ukáznění“ slonů.
- Držení slonů v zajetí bez zjevného důvodu.
Naopak pozitivní znamení, která vám ukáží, že sirotčinec to s ochranou slonů myslí vážně:
- Základní znak dobrého zacházení se slony je absence nabídky kontaktu se slony. Turisté nejenom že nesmí na slonech jezdit anebo se s nimi koupat, ale ani na ně jakkoliv jinak sahat. Jediný přípustný kontakt je pozorování slonů, a to buď z dostatečné vzdálenosti, anebo zpozda ohrady či z tribuny. Případný blízký kontakt by měl být iniciován výhradně slony a nikdy nesmí být garantován.
- Cílem sirotčinců je návrat zvířat do volné přírody, a to ve všech případech, kdy je to možné. Zaměstnanci vám jsou schopní popsat, proč tam který slon je, a taky vysvětlit proces návratu slonů do volné přírody.
- A absentují výše zmíněná varovná znamení.
Navštěvovat etické sirotčince potom může slonům doopravdy pomoci. Podporujete jejich léčbu a návrat do volné přírody už tím, že zaplatíte vstupné, nikoliv participací na pochybných aktivitách. Další podpora je zpravidla možná darováním, případně zakoupením merche anebo tzv. adopcí slona.



Moje zkušenost s etickými sirotčinci
Protože jsem si problému se zacházení se slony byla vědomá už předtím, než jsem začala cestovat do exotiky, podařilo se mi zatím vyhnout neetickým sirotčincům a naopak jsem navštívila dva krásné a naprosto etické sloní sirotčince.
Prvním z nich byl Sheldrick Wildlife Elephant Nursery v Nairobi v Keni. Tato organizace je známá svým úsilím v oblasti ochrany přírody, boje s pytláky a uzdravování nemocných zvířat. Se sloními mláďaty, vesměs osiřelými v příliš nízkém věku, se zde můžete setkat každý den v roce s výjimkou Vánoc. Turisté mají přístup do sirotčince po dobu jedné hodiny, kde mohou pozorovat krmení slonů v ohrádce za doprovodu výkladu místního pečovatele o osudech jednotlivých slonů, procesu navracení do volné přírody a různých zajímavostech o keňské přírodě. Článek s podrobnostmi a tipy na návštěvu si přečtěte zde.
Druhým byla potom návštěva Elephant Transit Home na Srí Lance v bezprostřední blízkosti Národního parku Udawalawe. Stejně jako v případě Sheldrickova sirotčince v Nairobi se i sem můžete dorazit podívat na krmení a pozorovat sloní mláďata z tribuny. Bližší informace můžete nalézt v článku o safari na Srí Lance.



Epicentra špatného zacházení se slony
Kde byste si měli dát extrémní pozor na etické zacházení se slony? Tyto atrakce překvapivě nejsou příliš rozšířené v afrických zemích, ale o to více se soustředí v zemích jižní a jihovýchodní Asie. V těchto zemích je třeba být vysoce obezřetní a v případě pochyb je lepší návštěvu úplně vynechat. Některé příklady najdete zde.
Thajsko
Věděli jste, že polovinu ze všech slonů zneužívaných v turistickém průmyslu najdete právě v Thajsku? Thajsko tak drží smutné prvenství mezi zeměmi, které turisté často označují za ráje, ale pro zvířata jsou spíše peklem. Pokud toužíte v Thajsku navštívit etický sirotčinec, doporučuji vám využít jedno z doporučení na stránce Ethical Thailand.
Srí Lanka
I na Srí Lance bohužel najdete mnoho zařízení, která umožňují turistům ježdění na slonech nebo koupání s nimi. Populárním sirotčincem, který tyto praktiky využívá a přesto si zachovává vysokou návštěvnost, je Pinnawala Elephant Orphanage. Jeho návštěvu tak doporučuji vynechat a namísto toho zamířit za slony do volné přírody.
Indonésie – Bali a Sumatra
I v Indonésii, zejména na turisty oblíbeném Bali, bohužel narazíte na neetická zařízení, kde dochází ke zneužívání slonů. Průvodce Lonely Planet Indonesia z roku 2024 uvádí, že nemohou doporučit v celé zemi žádný sirotčinec, který by splňoval jejich etické standardy.
Aktualizace z roku 2026: Indonésie oficiálně zakázala ježdění na slonech, což je pro ochranu slonů v zemi velký posun. Jak však z tohoto článku víte, neetické praktiky zahrnují i další přímý kontakt se slony a otázkou je i to, jak bude zákaz vymáhán. Prozatím tu tak Indonésii ponechávám.
Jihoafrická republika
Přestože jsem výše psala, že neetické atrakce se slony se nachází převážně v Asii, rozhodně to neznamená, že byste je v Africe nenašli. I například v Jihoafrické republice narazíte na nabídky ježdění na slonech či podobné atrakce. V Jihoafrické republice si doporučuji dávat velký pozor při návštěvě útulků, protože sloni nejsou jediná zvířata, která jsou zde často zneužívána (známé je také např. tzv. chození se lvy, kvůli kterému jsou zvířata pravidelně drogována).
Další země známé neetickým využíváním slonů pro turismus
Mezi další země známé množstvím neetických zařízení, kde jsou sloni využíváni pro turismus, patří Indie (Kodanad Elephant Training Centre), Nepál (Elephant Breeding Centre v Sauraha) nebo Laos (Elephant Village Sanctuary and Resort v Luang Prabang).
Pozorování slonů ve volné přírodě
Pokud hledáte alternativu pro pozorování slonů, všemi deseti vám doporučuji vyrazit na safari. I ta samozřejmě mohou být neetická a je dobré i zde si důkladně pročítat recenze poskytovatelů, zvířata nekrmit a zbytečně nerušit např. nadměrným hlukem. V budoucnu bych se i tomu chtěla v rámci seriálu ANTI-Bucketlist věnovat.
Ovšem obecně je při safari mnohem snazší chovat se eticky a nezpůsobovat zvířatům žádné nadměrné nepohodlí. A právě proto jsou safari obecně tím nejlepším způsobem setkávání se se zvířaty a učení se o nich. Kontakt se zvířaty potřebujeme, protože nám pomáhá je pochopit a zvyšuje naši vnitřní motivaci jim neškodit anebo dokonce přispívat k jejich ochraně. Proto bych byla nerada, aby vás tento článek od setkávání se se zvířaty odradil. Důležité je uvědomit si, že se setkáváme s živými bytostmi a přistupovat k těmto zážitkům s citlivostí tomu odpovídající.
A teď k tomu safari: nejrozšířenější je v zemích zejména jižní a východní Afriky. Na Deníku cestovatelky si můžete přečíst mnoho článků o safari v Keni, a to jak o naší zkušenosti, tak o tom, jak si takové safari můžete zařídit i vy. Safari zážitky však můžete mít prakticky kdekoliv na světě. Např. na Srí Lance můžete vyrazit v džípech do národních parků, podobně jako v Africe (přečtěte si zde), na Borneu můžete vyrazit na safari na lodi do deštného pralesa (tipy si přečtěte zde), v Raja Ampat můžete při šnorchlování pozorovat úžasný podmořský život (průvodce naleznete zde) a např. na Kostarice vám pro pozorování lenochodů, opic, nosálů či mývalů stačí vyrazit prostě na procházku (články z Kostariky naleznete zde). Konkrétně za slony můžete z výše uvedeného vyrazit do Keni anebo na Srí Lanku.

Jak pomoci?
Jste odhodlaní nadále nepodporovat neetické zacházení se slony? Anebo dokonce pomoci, aby s tím přestali i ostatní? Níže najdete pár tipů, jak na to.
- Před návštěvou zařízení, ve kterých se vyskytují zvířata, si udělejte předem malou rešerši. Čtěte recenze ostatních návštěvníků a ptejte se vyhledávacích nástrojů zda je příslušné zařízení etické (Google vyhledávač a Chat GPT). Pokud dojdete k závěru, že v daném zařízení se se zvířaty nezachází dobře, nepodporujte ho.
- Nadále se vzdělávejte a zajímejte se o etičnost jednotlivých turistických atrakcí zahrnující zvířata.
- Podporujte etické projekty. Pokud jste přesvědčení, že nějaký projekt skutečně pomáhá blahu zvířat, podpořte ho svou návštěvou, případně finančním příspěvkem.
- Pište recenze. Ať už máte s návštěvou zařízení pozitivní, anebo negativní zkušenost, napište o tom, ať ulehčíte rozhodování dalším cestovatelům.
- Šiřte povědomí. Informujte ostatní o škodlivosti koupání se slony a ježdění na slonech, třeba tím, že jim pošlete tento článek. Je to náročná a mnohdy nepříjemná pozice, ale právě rozšíření povědomí a s tím spojený hromadný bojkot může mít největší efekt. Dokud se poskytovatelům těchto aktivit bude vyplácet provozovat je nadále, budou to dělat.
Další čtení
Při psaní tohoto článku jsem z velké části vycházela ze zprávy organizace World Animal Protection, kterou si můžete přečíst zde.
Závěr | Za slony eticky
Cestování má své stinné stránky, které můžeme nevědomky podporovat. V rámci ANTI-BucketListu budu jednotlivé turistické nešvary postupně rozebírat, abych o nich zvýšila povědomí. Jedním z velice rozšířených problémů v turistickém průmyslu je zneužívání zvířat za účelem získání peněz, přičemž v tomto díle jsem se konkrétně zaměřila na zneužívání slonů.
Nastínila jsem základní problémy, které zneužívání slonů v turistickém průmyslu obklopují, a také jsem vám předala svoje zkušenosti s jejich bojkotováním a hledáním alternativ. Pokud se vám podaří se problematickým atrakcím na vašich cestách vyhýbat, dosáhli jste něčeho velkého: svým malým dílkem jste přispěli k ukončení systematického týrání slonů pro peníze jednou pro vždy. A to se počítá!
Pokud se vám první díl ANTI-BucketListu líbil, můžete si přečíst i druhý díl o tom, proč není dobré krmit divoké opice. Další díly najdete v rubrice ANTI-BucketList.
Pokud máte návrhy na doplnění článku, zpětnou vazbu, anebo jakýkoliv dotaz, neváhejte mi napsat na e-mail simca@denikcestovatelky.cz.
Nechcete, aby vám příští článek unikl? Najdete mě na Facebooku a na Instagramu.