ANTI-BucketList VI | Fotky turistů s tygry bohužel nejsou AI

Už jste někdy na Instagramu narazili na video usmívajícího se pána, kterému za asistence ustaraných zaměstnanců na ramena stoupá hrozivý tygr? Nebo mávající ženy, která druhou rukou drží za ocas chodícího lva? Ve mně osobně tato videa vzbuzují jinak velmi neobvyklý pocit doufání, že to, na co právě koukám, je vygenerováno umělou inteligencí. Bohužel to však většinou není pravda. Takové opravdové video totiž může mít každý z nás – přesněji řečeno každý, kdo si za něj chce a může zaplatit.

Pokud vám přijde, že na tom něco nehraje, tak máte pravdu. Tygři i lvi jsou nebezpeční predátoři, ke kterým bychom se normálně dobrovolně nepřiblížili, alespoň ne bez nějaké bezpečné bariéry mezi námi. Huboko v mozku máme zakódované, že tyto velké šelmy nás jsou schopné usmrtit během pár vteřin a my nejsme od přírody příliš vybavení se tomu jakkoliv fyzicky bránit. Jakto, že se tak tygři na fotkách a videích chovají jako hodná koťátka, se kterými si turisté mohou dělat, co chtějí?

V tomto dílu ANTI-BucketListu se na toto pochybné odvětví podíváme pěkně zblízka. Ukážeme si, jakým způsobem se nebezpečnost zvířat reguluje, jak jsou vychovávána, v jakých podmínkách žijí a také co se s nimi stane, jakmile začnou být přece jenom až moc nebezpečná. Pro jistotu opět uvádím, že následující text nemá za cíl soudit ty, kteří se nečeho takového v minulosti zúčastnili, ale zvýšit povědomí o problému.

O ANTI-BucketListu

Turistický průmysl po celém světě vydělává na škodlivých atrakcích, případně na atrakcích, které místním lidem výrazně snižují kvalitu života. Bavíme se třeba o tom, že:

  • Sloni jsou v některých zemích (zejména v jihovýchodní Asii anebo Africe) týráni, aby byli ochotní podílet se na aktivitách jako je vození turistů na zádech, koupání se s turisty, anebo pózování na fotky.
  • Na Jamajce je 99 % pláží nepřístupných místním, protože jsou skoupené hotely, a přístup na ně mají pouze hoteloví hosté. Jamajčanům se tak komplikuje např. obživa rybolovem.
  • Z původních kultur se stávají atrakce připomínající lidské zoo, zcela ztrácející svoji autenticitu.

Jako turisté však máme velkou moc to změnit: to my tvoříme poptávku po tom, co chceme v dané destinaci vidět a zažít. Máme možnost škodlivé atrakce odmítnout a nepodporovat, a naopak si vybírat ty, které škodlivé nejsou, anebo dokonce pomáhají. Abychom toho však byli schopní, musíme být o škodlivých praktikách informovaní – a právě proto vznikl ANTI-BucketList. V rámci tohoto seriálu vám postupně představuji škodlivé praktiky, které by rozhodně měly chybět na vašem cestovatelském bucket listu, stejně jako zamyšlení nad komplexnějšími problémy a možnostmi jejich zmírnění.

Cílem ANTI-BucketListu není nikoho soudit za něco, co udělal v minulosti. Chci, aby měli cestovatelé možnost dělat informované volby ohledně toho, co na cestách podniknout. Cestovat se dá i ohleduplně! A často je to dokonce lepší.

🐘 Více o ANTI-BucketListu si můžete přečíst v prvním dílu, kde se věnuji problematice zneužívání slonů v turistickém průmyslu.

Focení s tygry | Na druhý pohled

K tématu focení s tygry mě dovedlo jedno virální video na sociálních sítích od mladé holky, které mladý tygr vlezl za asistence dalších lidí předními tlapami na ramena a zapózoval tam pro záběr. Zatímco moje oko vytrénované na neetické atrakce už vysílalo zděšené signály do mozku, milionům lidí na sociálních sítích to přišlo v pořádku. Dívka dostávala hromadu lajků a nadšených komentářů. Video má několik desítek milionů shlédnutí, tisíce komentářů a jenom pár jednotek z nich upozorňovalo na neetičnost této atrakce.

To mě vedlo k zamyšlení se nad tím, jak celé video vypadá. Musím uznat, že dost dobře. Tygr je mladý a zdravý. Holčina je mladá a pěkná. Kontrast nebezpečné šelmy a nevinné mladé dívky přidá celému videu přesně ten šmrnc, který potřebuje k viralitě. Pokud nemáte tušení o tom, co za touto atrakcí je, dost možná si pomyslíte, že to je fakt super, a že byste to chtěli zkusit taky. Anebo že na to naopak nejste dost odvážní, protože šelem se bojíte, ale kdybyste tu odvahu měli, šli byste do toho.

Tohle všechno je to, co je vidět na první pohled. Pojďme si ovšem říct o tom, co se za tímto vším skrývá: o věcech, které jsou vidět až na druhý pohled. Podíváme se na to systematicky, od chvíle, kdy se takový tygr narodí, až po jeho dospělost a často bohužel předčasnou smrt.

Upozorňuji, že ne každé zařízení funguje stejně a schémata se od sebe mohou lišit – někde může něco z níže uvedeného chybět, jinde přebývat. Ovšem, pokud na nějakém místě tygři hromadně potlačují svůj predátorský instinkt a pózují denně s cizími lidmi na fotkách, je dost pravděpodobné, že něco je tam špatně a tygři nejspíše alespoň částí níže uvedených praktik prošli.

Odebrání od matky

Tygři využívaní k různým formám kontaktu s turisty se typicky rodí v zajetí – mnohá zařízení mají vlastní množírny. Zatímco v přirozeném prostředí by mládě zůstalo s matkou klidně dva roky, v těchto zařízeních je matce odebrané hned nebo velmi brzy po porodu. Díky tomu může mít tygřice rychleji další mláďata a mláďata se stanou závislejší na lidech a mazlivější.

Malá mláďata jsou samozřejmě velice výdělečná. Turisté se jich tolik nebojí a považují je za roztomilá, takže jsou ochotní zaplatit si za mazlení s nimi, fotky či videa, případně za jejich krmení.

Tento postup tak sice dává z pohledu bezohledného byznysu smyslu, ale z pohledu zvířat je takový zásah velmi krutý. Jak pro matku, tak mládě je oddělní hned po porodu vysoce stresující. Není to příliš překvapivé: v přírodě zůstavá většina savčích mláďat se svojí matkou až do doby, než jsou schopná přežít sama. Je to přirozený procces, díky kterému mláďata získávají sebevědomí, schopnosti a dovednosti, které jsou třeba k přežití ve volné přírodě. Narušení tohoto procesu hned po porodu pomůže zlomit ducha zvířat ještě před tím, než se na světě pořádně rozkoukají.

Mláďata jsou potom v tomto zranitelném období trénovaná na kontakt s lidmi. Mazlení se s mláďaty je další výdělečnou turistickou atrakcí, která zároveň slouží jako způsob, jak tygry naučit na stálé setkávání se s cizinci. Jedna věc, která v tomto ohledu zůstává často nepochopená, je fakt, že tygry nelze domestikovat tím, že vyrostou v zajetí. Tygři jsou, narozdíl například od psů, evolučně vyvinutí k predátorství, a tento instinkt je v nich hluboko zakořeněný a nelze ho potlačit. Přestože si tak tygři zvykají na kontakt s cizími lidmi od malička, nikdy pro ně nepřestane být stresující.

Tvrdý výcvik a týrání

S výše souvisejícím souvisí fakt, že tygři jsou lidem nebezpeční, a to i pokud jsou odebráni matce hned po porodu a od malička vystavováni cizím lidem. Přirozený lovecký instinkt se ani tímto nedokáže zcela potlačit. Na řadu tak přichází další metody, jak tygra vychovat k životu v turistické atrakci: výcvik, nezřídka s prvky týrání. Cílem je fyzické i psychické zlomení, díky kterému nebudou tygři pro turisty rizikem.

Bavíme se tu o metodách jako je bití, izolace, hladovění, uvězňování zvířat v nepřirozeně malých prostorách či uvazování na krátkých řetězech. Tygr je těmto metodám vystavován konstantně a systematicky, aby si spojil, že za jakoukoliv neposlušnost přijde trest.

Výsledkem je tygr, který je zase o kousek bezpečnější pro kontakt s cizím člověkem, ovšem zároveň opět o něco více vystresovaný.

Drogování a sedativa

A opět platí, že i přes trénink jsou tygři nadále nebezpeční. Někerá zařízení tak používají ještě další metodu: záměrné utlumení před kontaktem s lidmi. Může se buď jednat o klasická anestetika, anebo o různé jiné metody oslabení: nadměrné krmení, vyčerpání či dehydratace. Tygři potom působí ospalejší, apatičtější a bez zájmu o okolí.

V této fázi už tygr není svobodný tvor, ale panenka na hraní. Lidé se snaží přetvořit ho v něco, čím být nemůže, aby potom na tomto paradoxu vydělávali hromadu peněz. A zvíře tím celý život trpí.

Mrzačení a stres

Další taktikou, jak snížit nebezpečnost šelmy, pokud by se všechno pokazilo, je její zmrzačení. Tygrům jsou v některých zařízeních záměrně vytrhávány anebo obrušovány drápy a zuby. To je pro zvířata samozřejmě velice bolestivé a může vést k dlouhodobým zdravotním problémům. Zvíře je potom také doživotně indisponované k životu ve volné přírodě, anebo s ostatními šelmami.

Neobvyklá není ani systematická podvýživa tygrů, která zvíře dlouhodobě oslabí.

Tygr je tak po celý svůj život v těchto zařízeních vystavován velmi nepřirozeným podmínkám, které vedou k jedinému možnému výsledku: chronickému stresu. Ve volné přírodě jsou tygři samotáři, kteří se volně pohybují po obrovském teritoriu, hledají kořist a loví. V turistických atrakcích je často tygr zavřen v malé kleci či výběhu, celý den je vystavěn cizím lidem, kteří na něj různě sahají a požadují po něm konkrétní kousky. Zvířeti chybí přirozený pohyb, podněty a možnost realizovat své predátorské chování.

Chronický stres je potom jednou z příčin, proč tygři z těchto zařízení umírají výrazně dříve, a to i pokud se jim podaří z nich dostat (například jsou zachránění a přesunutí do opravdu etické záchranné stanice). Chronický stres vede i v méně extrémních případech k dlouhodobým zdravotním problémům či nemožnosti se rozmnožovat.

Když tygr vyroste…

Tygři bohužel nejsou pro turistický průmysl zajímaví celý život. Přes veškeré týrání, trénování, mrzačení a drogování se tygr v dospělosti stane nebezpečným a někdy také příliš drahým na další chování. Po několika měsících jeho zneužívání tak nastane čas se ho zbavit.

Toto zbavení se má v různých zařízeních různou povahu.

Někde tygry přeprodají do dalších atrakcí, kde už nedochází k přímému kontaktu s turisty. To je bohužel pro zvířata asi ta nejlepší možná varianta, byť samozřejmě ne vždy se jedná o zařízení, kde by se potřeby tygrů respektovaly výrazně více než tam, kde vyrostli. Někdy je čeká mnohem horší osud, když jsou přeprodáni k utracení a následnému nelegálnímu prodeji s částmi jejich těl.

V případě podobné atrakce se lvy, která má velmi podobné kontury (tzv. chození se lvy), se namísto nelegálního prodeje částí těla objevuje prodej lvů na odstřel. V mnoha afrických zemích je totiž legální lvy lovit pro trofej, a lovci z bohatších (hlavně evropských) zemí jsou za takový zážitek ochotní zaplatit nehorázné sumy. Lvi, kteří jsou celý život drženi v zajetí a vystavováni neustálému kontaktu s cizími lidmi potom nemají z lovců takový respekt jako divoké zvíře a je mnohem snadnější je zastřelit a odvézt jako kořist.

U tygrů je lov velmi často nelegální, vzhledem k čemuž se jejich prodeje k lovení objevují spíše vzácně, byť také existují. Mnohem obvyklejší je ovšem již zmíněný prodej částí těla – ať už kůže, masa, zubů či třeba kostí, ze kterých se vyrábí víno. Tyto výrobky jsou k zakoupení hlavně na černém trhu a bývají v některých částech světa znamením luxusu.

Tato část života tygrů z neetických útulků se odehrává úplně mimo hledáčky turistických foťáků, ale podle mě je velmi důležité ji znát. Ukazuje totiž na to, že nevinná fotka s tygrem může být podporou mnohem širšího schématu nelegálního obchodu se zvířaty.

Kde si na tyto atrakce dát pozor?

To, že v dnešním světě tyto atrakce existují a jsou turisty hojně navštěvované, přestože informace o jejich obecné problematičnosti jsou široce známé, mě opravdu mrzí. Vše výše uvedené bohužel není přehánění, anebo nějaký extrémní případ: je to realita zneužívání zvířat pro zisk.

Problémem je, že někdy není na první pohled zřejmé, zda navštěvujete bezproblémovou záchrannou stanici, anebo atrakci, kde se zvířata zneužívají. S trochou rešerše se však problematickým místům dá ve většině případů vyhnout poměrně snadno. Jakmile se totiž někde můžeme „vyfotit s tygrem“, je dost pravděpodobné, že se s tím tygrem dělo a děje něco špatného, když se zrovna nekoukáme.

Níže uvádím seznam zemí, ve kterých jsou problematické atrakce s tygry populární. Často se jedná o turisticky populární destinace, které však mají nízkou úroveň ochrany zvířat.

  • Thajsko. Epicentrum focení s tygry s mnoha známými kontroverzními místy. Ta se často vydávají za záchrannou stanici, ale ve skutečnosti jsou to jenom množírny, které vydělávají na utrpení zvířat.
  • Indonésie. Zejména Bali umí být nejenom vyhledávaný ráj, ale i epicentrum turistického nevkusu. Zatímco (některé) atrakce se slony jsou od začátku roku 2026 zakázané, atrakce s tygry zůstávají realitou.
  • Čína. Typické jsou velké tygří množírny, lidem je umožňován přímý kontakt s tygry.
  • JAR. Zde se nachází hlavně neetické atrakce se lvy a podobnými schématy zneužívání, ale naleznete zde i tygry.
  • Laos, Vietnam, Spojené arabské emiráty.

Lze tygry vidět eticky?

Ano, tygry lze pozorovat i eticky. Dokonce bych to označila za žádoucí.

Podle mě je opravdu důležité, aby lidé byli se zvířaty v dobře kontrolovaném kontaktu. Mám k tomu dva hlavní důvody. Zaprvé, svět, kde lidé žijí zcela odtržení od většiny zvířat, je podle mě spíš námět na hororový film než dobře fungující realita. Velmi rychle by se mohlo stát, že znalosti a poznání ohledně zvířat bude mezi lidmi klesat a tím pádem bude i mizet vůle zvířata chránit. Ostatně, i sir David Attenborough opakoval, že lidé by se měli vzdělávat o přírodě a zvířatech z první ruky. A zadruhé, buďme realisté: lidé budou chtít vždycky zvířata potkávat. Úplný zákaz nebo znemožnění kontaktu zvířat a lidí by vedl jenom k přesunu těchto zážitků na černý trh a činil by zvířata ještě zranitelnější. Blíže jsem o tomto psala ve čtvrtém díle ANTI-BucketListu.

Vzhledem k tomu si myslím, že hledat etické a nerušivé způsoby, jak tygry pozorovat, je velmi dobrý krok. Kromě toho, že z toho budete mít úžasný zážitek, podpoříte svými penězi ty, kteří to se zvířaty skutečně myslí dobře. Tato kapitolka vás pomůže inspirovat, kde byste takové etické zážitky mohli hledat.

Etická safari

Nejetičtější možný způsob spatření tygrů jsou podle mě etická safari, během kterých pozorujete zvířata ve volné přírodě, v tichu a v dostatečné vzdálenosti. Ne všechna safari jsou etická a některá z nich také zbytečně narušují blaho zvířat (více o etičnosti safari si můžete přečíst zde), ale objektivně se i se všemi mouchami jedná stále o ten nejetičtější možný způsob, jak zvířata pozorovat. Problémy, jako je rušení zvířat nadměrným množstvím aut nebo přílišným přibližováním se k nim ze strany řidičů, chce však stále řešit vhodnější regulací, neboť i to je pro zvířata stresující.

Tygry můžete na safari pozorovat například v Indii či Nepálu.

Zoo

Kromě safari však nabídnu i jednoduchou a možná trochu kontroverzní alternativu: jděte do zoo. Zoo jako koncept často čelí kritice a je to podle mě správně: na podobná zařízení by měl být kladen tlak, aby byl standard ochrany zvířat v nich co nejvyšší. Například Pražská zoo se však řadí k těm nejlepším a nejetičtějším v Evropě. Za obecně etické zoo se považují ty zoo, které splňují stanovené standardy pro velikost výběhů pro tygry, neumožňují návštěvníkům přímý kontakt a nabízí tygrům dostatečný prostor pro úkryt od návštěvníků, stejně jako prostor pro predátorské chování.

Zoo navíc slouží jako instituce, které pomáhají financovat ochranu zvířat, podílejí se na výzkumu a vzdělávají společnost. Pokud si to vezmeme realisticky, většina české společnosti nemá dostatek prostředků na to, aby si jen tak zaletěla do Nepálu. Návštěva zoo je pro ně však dostupným a snadným způsobem, jak zvířata poznat a získat například výše zmíněnou motivaci k jejich ochraně.

Neříkám, že pro tygry je zoo lepší než volná příroda. To by bylo samozřejmě arogantní tvrzení. Důležité však podle mě je, že podle aktuálních poznatků to pro zvířata není nijak trýznivé a že jsou schopná žít v zoo naplněný život. Nejsou navíc držena jen tak pro nic za nic, ale pro výzkum a vzdělávání.

Etické záchranné stanice

A teď k té nejsložitější otázce: jedete do Thajska a chcete vidět tygry v útulku eticky. Jde to vůbec? Anebo jsou všechna zařízení neetická?

Mám pro vás špatnou zprávu: většina zařízení v Thajsku s tygry etická není. A to přestože se nazývají záchrannými stanicemi nebo útulky. Některá tato zařízení mají vystavěný komplexní příběh: o tygřích mláďatech hovoří jako o osiřelých, o mazlení se s nimi jako o neškodném a tu částku, kterou turista za vstup zaplatil, tu využijí k péči o osiřelá mláďata.

Tuto lež můžete prokouknout velmi snadno: žádná opravdová záchranná stanice vás totiž nenechá na zvířata sahat. Přímý kontakt s nimi má pouze úzký okruh specializovaných pečovatelů, na které jsou zvířata zvyklá. V opravdu etických záchranných stanicích totiž není na prvním místě platící návštěvník a jeho touha po fotkách na Instagram, ale vždy zvíře a jeho potřeby.

Mimochodem, některé stanice využívají pro znalejší zákazníky argumentační smyčku, kterou může být ještě těžší prohlédnout. Mohou zákazníkům tvrdit, že tygři jsou zachránění z neetických útulků, kde po nich lidé mohli šplhat, celý den se s nimi fotit a natáčet a kde byli držení v hrozných podmínkách. A teď jsou proto na lidi zvyklí, takže jim nevadí, když za nimi na dvě hodiny denně pustí pár návštěvníků, aby si udělali rychlou fotku.

Je to blbost. Žádné zařízení, kterému leží blaho tygrů na srdci, by tygry nenutilo prožívat takové trauma a stres znovu. Bez ohledu na to, že tygři musí být cvičení kontinuálně, aby nebyli pro cizí lidi nebezpeční.

Rovnice je tak jednoduchá:
➡️ Přímý kontakt návštěvníků s tygry = problémové zacházení s tygry

Skutečné záchranné stanice jsou většinou méně známá a nápadná zařízení. Zážitky z nich také nemusí být úplně Instagram-friendly, protože nejetičtější je prostě koukání na zvířata z dálky. Jsem však přesvědčená, že dobrý pocit vám to vynahradí. Navíc, vaše peníze zaplacené za případné vstupné půjdou na skutečně dobrou věc, a nikoliv na podporu pochybného schématu zneužívání zvířat.

Skutečné záchranné stanice zachraňují zvířata, která jsou vážně zraněná, skutečně osiřelá (a neschopná přežít sama) či zachráněná z neetických sirotčinců. Jejich cílem je vytvořit pro zvířata důstojný prostor k životu a pokud je to ještě možné, připravovat je na návrat do volné přírody.

Ve zmíněném Thajsku se za etickou záchrannou stanici považuje například Wildlife Friends Foundation Thailand (WFFT). Ta skutečně tygry zachraňuje z neetických útulků a vytváří jim mnohem lepší podmínky pro život – bez jakéhokoliv přímého kontaktu ze strany cizích lidí.

Podobné atrakce s podobnými problémy

Tygři bohužel nejsou jedinou obětí lidské snahy o podmanění nebezpečných zvířat. Podobnému osudu čelí i sloni, kterým jsem věnovala úplně první díl ANTI-BucketListu. Jsou tu však i další.

Lvi | Chození se lvy, mazlení s mláďaty a lov

Lvi čelí zejména v některých afrických státech velmi podobnému modelu zneužívání, jako tygři v Asii. Epicentrem tohoto špatného zacházení je Jihoafrická republika, která má špatné zákony na ochranu zvířat a vysoký počet turistů ochotných zaplatit za pochybné atrakce. Aktivity typu „chození se lvy“ a mazlení se lvíčaty jsou doplňovány komerčním lovem zvířat, což je také způsob, jak se tu dospělých a již příliš nebezpečných jedinců zbavují. Celé je to obrovský byznys, ve kterém se točí hromada peněz.

Lvi čelí v takových zařízeních podobným praktikám, jako jsou ty výše popsané u tygrů. Etické od neetických záchranných stanic tu rozpoznáte úplně stejně snadno, jako u tygrů: sahání či jiný přímý kontakt se zvířaty = špatně.

Gepardi, leopardi & jaguáři

Další šelmy čelí stejným problémům. Leopardi (levharti) jsou také obrovské a nebezpečné šelmy, ale i vzhledem k větší vzácnosti nejsou neetické útulky s nimi tak obvyklé. Najít se však dají. Gepardi jsou také méně obvyklí, tentokrát nejspíše protože nejsou tak velcí a nebezpeční jako lvi, tygři či leopardi – a to nepůsobí na fotkách tak dobře. Nevýhoda se však dá obrátit i v marketingovou výhodu a některé útulky tak lákají na to, že přímé interakce s gepardy jsou bezpečnější alternativou k interakcím se lvy, například.

V zemích Jižní Ameriky nezůstávají pozadu a neetické útulky si tu k podobným aktivitám vybírají místní jaguáry. Problémy a kontroverze zůstávají velmi obdobné jako u tygrů.

Krokodýli & medvědi

I další nebezpečná zvířata jsou v některých útulcích lidem předhazována k fotkám. V Rusku to mohou být medvědi na řetězech, zpátky v našem oblíbeném Thajsku potom krokodýli se zalepenými tlamami. Ačkoliv schéma zneužívání se v těchto případech může v něčem lišit od výše popsaných tygrů, v základu zůstává stejné.

A stejná zůstává i taktika, jak okamžitě rozpoznat neetická zařízení: sahání a přímý kontakt je špatně. Chtěla bych, aby tohle byla ta jedna myšlenka, kterou si z tohoto článku odnesete. Dotýkání se divokých zvířat není v pořádku a často ukazuje na mnohem, mnohem hlubší problémy, které se skrývají pod povrchem toho všeho.

Jak pomoci?

Pokud jste odhodlaní zneužívaným zvířatům pomoci, mám pro vás pár tipů jak na to. Je to bohužel náročný úkol, na který nikdo z nás sám nestačí, ale každý z nás může trochu pomoci. Každý člověk, který schémata zneužívání zvířat nebude podporovat, je výhrou. Níže uvedené tipy vás tak povedou k tomu, abyste začali u sebe (naučili se sami hledat pouze etické způsoby, jak vidět zvířata), a v druhé fázi pomáhali šířit povědomí o problému dále.

  • Před návštěvou zařízení, ve kterých se vyskytují zvířata, si udělejte předem malou rešerši. Čtěte recenze ostatních návštěvníků a ptejte se vyhledávacích nástrojů zda je příslušné zařízení etické (Google vyhledávač a AI nástroje jako Chat GPT odvádějí v tomto překvapivě dobrou práci). Pokud dojdete k závěru, že v daném zařízení se se zvířaty nezachází dobře, nepodporujte ho.
  • Nadále se vzdělávejte a zajímejte se o etičnost jednotlivých turistických atrakcí zahrnující zvířata (může vám k tomu pomoci přečíst si další díly ANTI-BucketListu).
  • Podporujte etické projekty. Pokud jste přesvědčení, že nějaký projekt skutečně pomáhá blahu zvířat, podpořte ho svou návštěvou, případně finančním příspěvkem (osobně jsem velkým fanouškem např. Sheldrickova sirotčince v Nairobi, který odvádí skvělou práci při ochraně různých zvířat v Keni).
  • Pište recenze. Ať už máte s návštěvou zařízení pozitivní, anebo negativní zkušenost, napište o tom, ať ulehčíte rozhodování dalším cestovatelům.
  • Šiřte povědomí. Informujte ostatní o škodlivosti fotek s tygry, třeba tím, že jim pošlete tento článek. Je to náročná a mnohdy nepříjemná pozice, ale právě důsledné rozšíření povědomí může mít největší efekt. Dokud se poskytovatelům těchto aktivit bude finančně vyplácet provozovat je nadále, budou to dělat.

Závěr | Tygři jako nedobrovolná atrakce

Stále velká míra podpory atrakcí, o kterých dnes víme, že jsou velmi škodlivé, mě mrzí. Spousta organizací se snaží svůj obraz před veřejností vylepšit kosmetickými změnami a lživě přesvědčuje turisty, že atrakce je fajn zábavou, u které nikomu (včetně zvířat) nic nehrozí. Nicméně důkazy o opaku jsou zdrcující a my před nimi nemůžeme zavírat oči.

Efektivní řešení jsou v zásadě dvě: první, úplně nejlepší, je vládní zákaz podobných atrakcí a jeho důsledné vymáhání. To je však v mnoha světových koutech stále spíše zbožným přáním než možnou blízkou realitou, vzhledem k čemuž nezbývá než se uchýlit k druhému řešení: bojkotu. Jediný důvod, proč se zvířatům výše popsané věci provádějí, je to, že stále existují lidé ochotní si za to zaplatit. Nebuďme jedněmi z nich.

Zaujal vás článek? Sdílejte ho se svými přáteli a nezapomeňte si přečíst i další díly ANTI-BucketListu.

Pokud máte návrhy na doplnění článku, zpětnou vazbu, anebo jakýkoliv dotaz, neváhejte mi napsat na e-mail simca@denikcestovatelky.cz.

♡ Věděli jste, že nakoupením přes tyto odkazy podpoříte moji tvorbu, aniž by vás to stálo cokoliv navíc? Děkuji za vaši podporu!

Nechcete, aby vám příští článek unikl? Najdete mě na Facebooku a na Instagramu.

Close
Close

Deník cestovatelky

Objevování světa odpovědně & s láskou k přírodě

Traveling—it leaves you speechless, then turns you into a storyteller.
Close