Už jste slyšeli pojem overturismus? Toto slovo označuje situaci, kdy je někde jednoduše moc turistů. Tedy situaci, kterou jsme asi všichni zažili. Ať už jsme cestovali uprostřed léta do některé z evropských metropolí, zkusili navštívit doporučované místo na Bali anebo třeba vyrazili do Alp na známou turistickou trasu, byly tam. Zástupy a zástupy lidí, turistické pasti a pocit zklamání z celého zážitku. A to jsme si to celé vyzkoušeli jenom z pozice návštěvníků, kteří zase odjedou.
Overturismus je však daleko větším problémem pro místní, kteří v dané lokalitě žijí. Narozdíl od návštěvníků, kteří mohou po pár hodinách nebo dnech odjet hledat méně nacpaná místa, místní lidé musí v chaosu žít. A dopady na ně jsou násobně vyšší.
V tomto dílu ANTI-BucketListu vám představím pár zajímavých konkrétních problémů, které overturismus na různých místech vyvolává a také vám dám tipy, jak vlastním úsilím tento problém nezhoršovat. Protože i v případě tohoto problému platí, že do jisté míry můžeme přispět k jeho řešení nebo alespoň prozatímnímu nezhoršování.

O ANTI-BucketListu
Turistický průmysl po celém světě vydělává na škodlivých atrakcích, připadně na atrakcích, které místním lidem výrazně snižují kvalitu života. Bavíme se třeba o tom, že:
- Sloni jsou v některých zemích (zejména v jihovýchodní Asii anebo Africe) týráni, aby byli ochotní podílet se na aktivitách jako je vození turistů na zádech, koupání se s turisty, anebo pózování na fotky.
- Na Jamajce je 99 % pláží nepřístupných místním, protože jsou skoupené hotely, a přístup na ně mají pouze hoteloví hosté. Jamajčanům se tak komplikuje např. obživa rybolovem.
- Z původních kultur se stávají atrakce připomínající lidské zoo, zcela ztrácející svoji autenticitu.
Jako turisté však máme velkou moc to změnit: to my tvoříme poptávku po tom, co chceme v dané destinaci vidět a zažít. Máme možnost škodlivé atrakce odmítnout a nepodporovat, a naopak si vybírat ty, které škodlivé nejsou, anebo dokonce pomáhají. Abychom toho však byli schopní, musíme být o škodlivých praktikách informovaní – a právě proto vznikl ANTI-BucketList. V rámci tohoto seriálu vám postupně představuji škodlivé praktiky, které by rozhodně měly chybět na vašem cestovatelském bucket listu.
Cílem ANTI-BucketListu není nikoho soudit za něco, co udělal v minulosti. Chci, aby měli cestovatelé možnost dělat informované volby ohledně toho, co na cestách podniknout. Cestovat se dá i eticky! A často je to dokonce lepší.
🐘 Více o ANTI-BucketListu si můžete přečíst v prvním dílu, kde se věnuji problematice zneužívání slonů v turistickém průmyslu.

Příklady overturismu
Jak jsem psala v úvodních odstavcích prvního dílu ANTI-BucketListu, sama žiju v Praze a každý den chodím přes Václavské náměstí do práce. Už samotná vysoká koncentarce turistů mě někdy dokáže vytočit. Turisté chodí pomalu, v nečekané okamžiky se na různých místech zastavují, pózují na fotky, shlukují se ve velkých skupinách uprostřed chodníku. Kdyby jich bylo pár. Ale tyhle všemožně velké skupinky blokují v létě doslova celý Václavák. Prodírat se mezi nimi běžnou rychlostí chůze člověka, který chce být co nejdříve doma z práce, je velká zkouška trpělivosti.
Ale samotné fyzické zabírání prostoru, ve kterém místní potřebují existovat, je jenom malá část celého problému. Problémem je i třeba to, že na ten Václavák do práce dojíždím 40 minut z okraje Prahy, protože budovy v centru města jsou rezervovány pro krátkodobé ubytování turistů. Mimo ně na vysoké náklady života v centru dosáhne jenom málokdo. Podobně jsou předražené i mnohé podniky v centru Prahy a trochu mi tak komplikují snahu zajít si někam blízko na fajn oběd.
To, co zažívám, zažívají v různých intenzitách a mírách místní lidé po celém světě, na všech místech, která lákají velké množství turistů. Jak už to tak bývá, nejhůře na tom bývají lidé ze zemí třetího světa, kde jsou rozdíly v bohatství místních a turistů tak velké, že to místní vytlačí zcela do pozadí zájmu kohokoliv (např. v níže zmiňovaném případě Jamajky). V této kapitole se podíváme na pár příkladů overturismu ve světě.
➡️ Nezapomeňte se na vaši cestu pojistit! Přes tento odkaz získáte 50% slevu na cestovní pojištění od pojišťovny Axa.
Jamajka | Pláže jenom pro turisty
Jako první bych vám ráda představila příklad Jamajky, o kterém jsem hovořila již v prvním díle a výše v představení ANTI-BucketListu. Je to totiž dokonalá ukázka toho, jak zvrácený může turistický průmysl být. V tomto případě navíc hovoříme o tom, že problém opravdu není řešitelný ze strany nás, cestovatelů. Bavíme se o střetu bohatých korporací neustále se snažících zvyšovat svůj zisk na úkor místních. A v takových případech není jiné cesty, než aby zasáhly místní úřady – obzvláště, když na Jamajce celá situace zašla už tak daleko.
Jednoduše řečeno: Jamajčané, žijící na svém vlastním ostrově, nemají přístup k moři. 99 % pláží je zde soukromým pozemkem, který patří vesměs všemožným hotelům a ubytováním pro turisty. Celé je to o to horší, že místní se na pláže nechodí opalovat a hrát volejbal (byť i na to samozřejmě mají plné právo a měli by mít tu možnost), ale přístup k moři potřebují kvůli rybolovu, který je pro mnoho z nich jejich živobytím.
Ta představa je sama o sobě opravdu bizarní a smutná. Bydlíte na ostrově, ale jste uvěznění vevnitř. Protože jste obyčejný místní člověk, který je v porovnání s těmi, kteří si do jeho domova jezdí na dovolenou, velmi chudý. Ne protože by nechtěl pracovat, ale protože se prostě narodil v zemi, kde se vydělává hůř a méně. A přitom řešení je tak jednoduché: turisté přece nepotřebují svoje vlastní pláže. Nepotřebují jich 30 %, nepotřebují jich 50 % a rozhodně ne 99 %. Pláže se přece s trochou respektu dají nádherně sdílet mezi místními i turisty, jako ve většině ostatních zemích.
Jamajka je tak závažným varováním pro celý svět, že problémy overturismu je třeba řešit a je třeba tak učinit spíš dřív než později.

Mount Everest | Zácpa na vrcholu světa
Jedním z dalších zajímavých dopadů overturismu je turistika na nejvyšší vrchol světa. Pěkně to ukazuje, že na některá místa není třeba tolik lidí, aby je problém overturismu postihl.
Výstup na Mount Everest lze podniknout pouze v krátkém časovém úseku každý rok, kdy jsou pro to ideální klimatické podmínky. V tomto období se horu pokouší zdolat každoročně okolo 600 lidí. To se možná nezdá jako moc, jenže každý člověk má typicky místního pomocníka, který mu pomáhá nést věci, vařit jídlo atp. Počet lidí se tak naráz zdvojnásobí. Už to samo o sobě může vést ke katastrofám: na hoře vznikají „zácpy“, které mohou v takto extrémních podmínkách znamenat i smrt lezců.
Kromě toho na Mount Everestu roste problém se znečistěním. Lezci zanechávají odpad a ten se na nejvyšší hoře světa hromadí v tunách. Kvůli extrémním podmínkám nebude v blízké budoucnosti možné horu úplně vyčistit.
Benátky | Popularita, která město ubíjí
O overturismu v Benátkách jste nejspíš už slyšeli. Město se roky doslova topí v záplavě turistů, kteří sem přijedou objevovat město – často pouze na denní výlet odněkud z okolí nebo z lodi. V Benátkách se ukázaly všechny typické následky overturismu: davy lidí, velké množství turistických pastí, ničivý dopad na ekosystém města.
Benátky postupně přijímají opatření k řešení problému, který se však ukazuje čím dál méně černobílý. Omezení počtu návštěvníků denně a zákazy vjezdů turistických lodí vedly ke snížení množství turistů, což ovšem negativně pocítili místní obchodníci a další podnikatelé, kteří jsou na turistech závislí.
Případ Benátek je v tomto zajímavý, protože ukazuje, že cestování je v dnešní době důležitou součástí ekonomik různých míst a států. Tvoří část HDP, vytváří nová pracovní místa, přináší místním lidem peníze. Příklad Benátek ukazuje, že řešením overturismu není odsoudit turismus jako takový a přestat cestovat. Ale o tom až dále.
Kjóto | Obtěžované gejši
Co mají společného gejši, africké děti a buddhističtí mnichové? Fotogeničnost, kterou turisté milují. Získat TU fotku s někým, kdo dokonale vystihuje místní atmosféru, chce každý amatérský fotograf na cestách. Často bohužel bez znalosti příslušné etikety anebo alespoň zapojení zdravého rozumu a citu.
Místní lidé žijící svoje životy nedluží turistům dokonalou fotku. Naopak: mají právo na soukromí a respekt. V Kjótu tohle turisté tak moc nemohli pochopit, až se zde musel zavést oficiální zákaz focení gejš. Ty byly tolik obtěžované zahraničními turisty toužícími po dokonalé fotce, že místní úřady musely zakročit.
Tento případ overturismu je bohužel ukázkovým příkladem špatného chování turistů, které je třeba řešit na individuální úrovni. V Kjótu musely zakročit místní úřady, protože situace zašla do extrému. Ale obecně asi nechceme žít ve světě plném složitých pravidel pro situace, kdy ve skutečnosti stačí prostý respekt: před fotkou se slušně zeptat, zda ji můžete pořídit a respektovat případné ne.
💡 Přečtěte si druhý díl ANTI-BucketListu o tom, proč nekrmit divoké opice.

Amsterdam | Van Goghovo muzem jako turistická atrakce
Posledním příkladem overturismu, který bych s vámi chtěla sdílet, je Van Goghovo muzeum v Amsterdamu. Jeho popularita přesáhla únosnou mez v okamžiku, kdy se na různé obrazy začaly stát nekonečné fotky na selfie. Muzeum tak úplně ztratilo ducha místa, kde se má obdivovat umění, a přeměnilo se v selfie spot pro lidi, kterým ve skutečnosti umění nic neříká.
Tohle se děje na mnoha a mnoha místech. Hodně podobný dojem jsem měla i z populárních míst na východní Jávě, např. ze sopky Ijen. Na tu vede středně náročná turistická trasa, kterou je třeba absolvovat v noci. Na jejím konci vás čeká vzácný fenomén modrého ohně, nejkyselejší jezírko na světě a také kráter sopky vypouštějící oblaka síry. Celý výstup s sebou nese jisté nebezpečí, je náročný a zjevně ideální pro milovníky přírody, kteří mají dobrou fyzickou kondici.
Jenže i Ijen má tu smůlu, že vypadá dobře na Instagramu. Každou noc ho tak zaplaví mraky turistů, kteří se derou v ohromné vlně na vrchol. Místní úřady se snaží vytvářet různé regulace, aby alespoň snížily riziko nějakých zranění, ale zatím se jim to moc nedaří. Třešinkou na dortu celého zážitku je to, že se na vrchol můžete nechat vyvézt v kolečku taženém místními muži, na vrcholu si můžete koupit figurky ze síry a dole na vás potom čeká hromada bizarních turistických obchůdků.
Ijen i Van Goghovo muzeum se přizpůsobily poptávce davu, který chtěl, aby se tato místa změnila. Aby se změnila z místa pro milovníky umění, respektive přírody v místo, kam si lidé jezdí hromadně dělat fotky na Instagram.
Příklady overturismu jasně ukazují, že existuje problém. Ale jak jsme se sem vůbec dostali?

Hranice mezi turismem a overturismem
Představte si libovolnou vesnici kdekoliv na světě. Lidé zde žijí normální životy, pravděpodobně jsou spíše chudší a nemají příliš možností, jak si ve vesnici vydělat. Mladí, pokud alespoň trochu mohou, tak odcházejí spíše do měst, kde mají větší šanci získat dobře placenou práci, případně dokonce vzdělání a vyšší úroveň kvality života. Vesničané žijí tak nějak přiměřeně místním podmínkám, ale skvěle se rozhodně nemají.
Potom do vesnice zavítá první turista. Je to docela událost, protože na podobná překvapení tu moc nejsou zvyklí. Život se opakuje pořád ve stejných intervalech a neočekávané věci se tu moc nedějí, a rozhodně ne takové, které obnášejí cestovatele z úplně cizí země.
Turista zavítá do místní hospůdky a dá se tam do řeči s pár místními. Řeč je možná silné slovo: vesničané moc neovládají angličtinu, ale snaží se domluvit rukama nohama a potom i pomocí vnuka jednoho z nich, který se učí angličtinu ve škole. Pro mnoho místních je to fajn zpestření života. Dozvídají se nové věci, rozšiřují si obzory za hranice, o jejichž existenci neměli tušení. A pro turistu je to stejné.
Když přijde večer, turista se zeptá, jestli by u někoho mohl přespat, že rád zaplatí. Mnoho místních bere jako velkou poctu, aby turista přespal zrovna u nich a odmítají nechat si za takovou poctu ještě platit. Nakonec turista přespí u jedné z místních rodin, která ho mile pohostí se vším všudy. Ráno se turista snaží trvat na tom, že alespoň zaplatí za náklady, které rodině způsobil, ale rodina odmítá. Tak turista nechá rodině pod matrací peníze v místní měně, asi tolik, kolik by zaplatil za hotel v nějakém větším městě v dané zemi.
Turista odejde, rodina najde peníze a po vesnici se začne šířit, že ten člověk byl opravdu bohatý. Nechal jim tam totiž polovinu měsíčního příjmu dobře vydělávajícího člověka z vesnice.
Jestliže takových turistů začne chodit víc, vesnice začne beze sporu prosperovat. Turisté budou přinášet peníze. Místní budou moci začít podnikat. Vybudují si svoje hotely, restaurace, kavárny a začnou turisty provázet po okolí. Naučí se anglicky, vybudují lepší infrastrukturu, aby k nim jezdilo více lidí a oni mohli více prosperovat. Do vesnice začnou investovat i velké společnosti, protože uvidí potenciál.
Takhle to půjde dál a dál až se najednou něco zlomí. V jednu chvíli místní zjistí, že cizích lidí je tu moc. Nepoznávají svoji vlastní vesnici, nerozumí lidem okolo. Ceny služeb se vyšplhaly tak nahoru, že si je najednou nemohou dovolit. Les, do kterého jako malí chodili na procházku, je teď oplocený a platí se do něj vstupné, které si také nemohou dovolit. Hlavní náměstíčko je věčně přeplněné a nedá se skrz něj pohodlně projít. Hlavní fontána navíc chřadne o mnoho víc, od té doby, co ji denně ohmatávají stovky rukou. Většinu výdělku, který turisté přinášejí, navíc už nedostávají místní, ale velké mezinárodní společnosti, které potom svým zaměstnancům platí almužny.
Jaké problémy overturismus způsobuje?
Overturismus není jednoduchý problém a nefungují na něj jednoduchá řešení. Problémy, které se schovávají pod plášť pojmu overturismus, jsou rozmanité a někdy jsou řešitelné zvlášť, jindy se dají řešit jedině dohromady. Pojďme si shrnout pár základních problémů overturismu:
- Fyzické zabírání místa. Některá populární místa se tak stávají doslova přecpanými a necítí se v nich dobře nikdo – možná kromě pouličních zlodějů.
- Zvyšování cen služeb. Víc podniků pro turisty a žádné pro místní.
- Nedostupnost bydlení. Airbnb, hotely a další ubytování jsou nastavené na cenovou kategorii bohatých zahraničních turistů.
- Nemožnost navštěvovat místa. Jako třeba pláže na Jamajce.
- Ničení přírody nebo památek. Vysoký počet návštěvníků zničí původně nádherná místa.
- Odpadky. Víc lidí s sebou přináší víc odpadu. Pokud na to místo není připravené, může to být skutečně velký problém.
- Ničení původní kultury. Původní kultura se přetvoří v něco, co je žádané ze strany turistů.
- Neetické nebo ponižující atrakce. Turisté jsou často ochotní zaplatit za bizáry. A chudší místní jim je vytvoří.
Na různých místech mohou vznikat různé problémy. Ovšem výše zmíněné má dost míst bojujících s overturismem společné. Jeden důležitý aspekt overturismu je, že místní lidé nadměrným množstvím turistů trpí a již z něj neprofitují. Většina profitu jde v případě extrémně populárních míst velkým společnostem, které mají vždycky větší kapitál vybudovat něco luxusnějšího, většího, dražšího než místní. Místní jsou potom v těchto společnostech maximálně zaměstnaní, a to pravděpodobně nikoliv za mzdu úměrnou výdělkům.

Pozitivní inspirace a jak pomoci
Myslím, že hodně lidí se zdráhá o overturismu mluvit z toho důvodu, že sami milují cestování a bojí se toho, že v odpovědi uslyší to jedno naprosto jednoduché řešení, které se nabízí: tak necestuj. Nebo alespoň cestuj míň. To je přece to nejefektivnější, co můžeš jako jednotlivec udělat, ne?
Představa, že když všichni naráz přestaneme cestovat, všechno bude zase v pořádku, je jako každé jednoduché řešení složitých problémů zcela iluzorní a ničemu nepomáhá. Cestování je dnes důležitá součást světové ekonomiky, která celosvětově zvyšuje HDP, zaměstnanost a kvalitu života. Miliony lidí po celém světě jsou na cestovatelském ruchu závislí a bez něj by zcela přišli o obživu, jak jsme viděli například během pandemie.
Ale není to jenom o číslovkách a bankovkách. Cestování má obrovskou individuální hodnotu, která se spojuje do celospolečenských fenoménů. Při cestování poznáváme nové věci: nové zvyky, nové kultury, nové přírodní fenomény, nová jídla či nová místa. Kromě toho se učíme: nové jazyky, informace a zajímavosti. Každému takové poznávání a učení přináší něco jiného, ale celkově nám všem pomáhá být trochu otevřenější, tolerantnější a všímavější ke světu okolo sebe.
Vedle toho si pojďme na rovinu říct, že toto řešení není reálné. I kdyby nám to přišlo jako dobrý nápad, nemůžete lidem prostě zabránit cestovat. Je potřeba vymyslet něco funkčnějšího.
Co by to mělo být? Některé příklady inciativ, které se snaží problémy spojené s overturismem řešit anebo alespoň zmírňovat, už v dnešní době existují.
Kodaň | CopenPay
Když jsem loni poprvé uslyšela o CopenPay, uvědomila jsem si, že cestovat doopravdy jde udržitelně. Při cestování většinou za sebou většinou zanecháme něco špatného (třeba emise z našich letů) a moje dosavadní přemýšlení směřovalo spíš k tomu, jak tyto negativní dopady eliminovat. Ale CopenPay mi ukázala, že ve skutečnosti můžeme na cestách i pomoci k něčemu dobrému.
CopenPay je aplikace, která turisty motivuje chovat se při své návštěvě všímavěji ke svému okolí a k životnímu prostředí. Funguje to tak, že například na chvíli někde dobrovolničíte (půl hodiny sbíráte odpadky, ryjete zahrádku atp.) a odměnou za to dostanete něco zadarmo, například jídlo nebo zmrzku. Nebo jedete na kole namísto autem a jako odměnu dostanete slevu na nějakou atrakci.
CopenPay mi přijde kouzelná v tom, že kromě atraktivních odměn za to, že s něčím pomůžete, vám nabízí zcela jiný cestovatelský zážitek. Namísto toho, abyste oběhali centrum města a vyfotili si budovy, které jste stejně už předtím viděli na Googlu, se poznáte s místními, objevíte unikátní kousek anebo se naučíte něco nového. A ještě za to dostanete odměnu.
Mojí oblíbenou součástí CopenPay, která ale funguje i v jiných městech, je iniciativa GreenKayak. Díky ní si můžete zadarmo půjčit kajaky a projet se v nich po řece, a výměnou za to sbíráte odpad, na který přitom narazíte. Můžete tak ušetřit spoustu peněz a zároveň pomoci něčemu pěknému.
💡 TIP: Green Kayak si můžete vyzkoušet také třeba ve Stockholmu anebo v Helsinkách.
Španělsko | SMART
Španělsko má vždy v hlavní sezóně obrovský problém s přelidněním na populárních španělských plážích, ostrovech a městech. Proto začalo propagovat chytřejší cestování pomocí aplikace SMART. Jejím smyslem je pomoci turistům mířícím do Španělska na základě dat vybrat chytřeji jejich destinaci a aktivity. Aplikace propaguje méně známé města nebo aktivity, které by mohly být však přesně to, co turisté doopravdy hledají.

Další snahy evropských měst
Overturismus svým způsobem řeší skoro každé evropské větší město. Některá se snaží regulovat Airbnb, aby se z měst tolik nevytlačovali místní, jiná zavádějí turistické daně či poplatky na populární místa, další investují do zkvalitňování infrastruktury atd. Města se taky často snaží turisty motivovat, aby jezdili i mimo hlavní sezónu, díky čemuž se mohou lépe rozprostřít i po méně známých atrakcích, nebo třeba regulují různé turistické pasti a podvodníky.
Všechny tyto věci určitě mohou pomoci. Jedná se ale o kroky, které je potřeba řešit systematicky, na úrovni místních úřadů a vlád. I na nich ve výsledku je, aby nakonec objevovaly další způsoby, jak se s overturismem vypořádat – celý problém se řeší v zásadě pár let a určitě existuje ještě spousta možností, jak soužití turistů a místních vylepšit.
Jak můžeme pomoci my, cestovatelé?
Máme přes výše napsané i my, obyčejní cestovatelé, nástroje, jak overturismus řešit v místech, která navštěvujeme? Jednoznačně. Pojďme se na ně podívat.
Podpora místních podniků
Jeden z mých oblíbených způsobů, jak zmírnit dopady overturismu na místní, je podporovat přímo místní a jejich podnikání a podniky. Ve skoro každé destinaci najdete velké hotely mezinárodních značek, západní restaurace a mezinárodní společnosti provozující exkurze. Ty jsou vesměs vlastněné bohatými lidmi, kteří je mají jako jednu z investic pro rozšiřování svého bohatství. Často sice zaměstnávají místní lidi, což je od nich milé, ale zatímco tito zaměstnanci jsou většinou placeni tak nějak obyčejně na místní poměry, velká část výdělku jde zase mimo destinaci do západních zemí.
Problémem toho je, že zatímco negativní dopady turismu na destinaci nesou místní, profit, který by z toho mohli mít, končí jinde. Pokud tahle situace zajde moc daleko, jsou místní postavení do nepříjemné situace, kdy musí zavřít své podniky a nechat se ve svém vlastním městě zaměstnat cizími investory, aby se mohli uživit, a to bez ohledu na to, jaké podmínky zaměstnání tito lidé nabízejí.
Pokud chcete zažít autentičtější zážitek a platit přímo místní komunitě, hledejte podniky vlastněné místními. Často se jedná o menší a skromnější místa, kde vám však luxus vykompenzují úsměvem, příjemným zážitkem a v resturacích zpravidla lepší chutí jídla. Z mé zkušenosti i místní nezávislí průvodci bývají snaživější než ti, které zaměstnává velká společnost.
Pokud to tedy jde, zkuste si zarezervovat ubytování u místních, najíst se v místní restauraci, najmout si místního instruktora surfu nebo průvodce.
Moje oblíbené zážitky z cest s místními:
- Ubytování Edaala B&B v Nairobi. Toto krásné malé ubytování vlastněné starším keňským párem bylo opravdu pohlazením po duši při naší cestě Keňou. V ubytování je jenom pár pokojů – každý z nich je originální a některé jsou skutečně autenticky luxusní. Celá budova hotelu je jedinečně krásná a má obrovskou zahradu. Majitelé jsou ochotní udělat první poslední pro spokojenost hostů a dělají vynikající snídaně. Jedna noc nás tu vyšla na 40 USD. 🇰🇪 Přečtěte si články o Keni.
- Soda Mar y Bosque v Drake Bay. Drake Bay na Kostarice pro mě byla tím odlehlým rájem, o kterém jsem vždy snila. Moc restuarací zde nebylo, o to snažší bylo vybrat sodu Mar y Bosque s krásným výhledem na západ slunce nad zátokou, moc milou a nápomocnou obsluhou a vynikajícím jídlem. Kromě toho, že jsme si zde vždycky skvěle pokecali, nám číšník i pomohl sehnat skvělý suvenýr domů: pravý kokosový olej vytvářený jednou místní dámou, která nemá žádný telefon ani jiný kontakt se světem, jenom jednou za čas dorazí do vesnice s novým olejem na prodej. 🇨🇷 Přečtěte si články o Kostarice.
- Orangutan Applause na Borneu. Orangutan Applause je malá místní ekologická společnost z města Pangkalanbun na Borneu, která pořádá výlety do Tanjung Puting za etických pozorováním volně žijících orangutanů. Vybudovaná a vlastněná místními s místními zaměstnanci, Orangutan Applause nabízí opravdu autentické a na míru šité zážitky. Naše posádka na lodi byla dokonalá a dělala maximum pro to, abychom byli spokojení. A povedlo se jim to. 🇮🇩 Přečtěte si články o Indonésii.

Návštěva méně známých míst
Nejjednodušší a nejefektivnější zpsůob, jak ulevit přelidněným místům, je nenavštěvovat je. A tím neříkám, že musíte jezdit na nějaká ošklivá místa, kam nikdo normální nechce, ale že stojí za to vykročit trochu ze zajetých kolejí a zamyslet se nad tím, jestli do itineráře nepřidat něco trochu méně otřelého.
Mám totiž pocit, že spousta lidí jezdí do některých destinací a navštěvují některá místa jenom protože se jedná o ta slavná místa, kam přece chtějí všichni a co přece musíte vidět, když už tam jste. A ani si třeba neuvědomí, že jim ta Eiffelovka ve skutečnosti přijde fakt ošklivá a výšek se vlastně bojí.
Pravda je, že populárních míst je pár, ale spousta úžasných míst zůstává neobjevených. Míst, která by mohla z vyššího počtu turistů stále hodně profitovat, aniž by se jich to významně negativně dotklo.
I k tomuto bych ráda přidala svůj osobní příběh, a to naší cesty do Indonésie. Ještě rok před cestou do Indonésie jsem totiž chtěla na Bali. Je to tak populární a navštěvovaná destinace, že jsem měla takový neurčitý pocit, že dokud ji nenavštívím taky, tak se vlastně nemůžu označit za cestovatelku. Vždyť tam byli doslova všichni.
Když jsem ale potom začala plánovat cestu do Indonésie, čím dál tím víc jsem narážela na názory, že Bali ve skutečnosti není tak skvělé. Hlavně kvůli tomu overturismu, kvůli kterému je mnoho míst přelidněných, předražených a špinavých. Zároveň jsem si prošla průvodce od Lonely Planet Indonésií a zjistila jsem, že v Indonésii je minimálně sto ostrovů, který vypadají výrazně zajímavěji než Bali. I přesto jsem ho pořád zvažovala.
Nakonec jsem se přemohla a Bali jsem z itineráře vyškrtla. A jsem přesvědčená, že jsem nemohla udělat lepší volbu. V Indonésii jsme navštivli Borneo, východní Jávu a Raja Ampat, přičemž Borneo a Raja Ampat jsme zbožňovali. Obě místa byla neturistická a naprosto úžasná. Východní Jáva byla nejslabší. Bylo tam hodně lidí a turistických pastí, služby byly horší a atmosféra nepříjemnější. Nějak si nemůžu pomoct, ale podle mě na tom všem mělo svůj podíl to, že východní Jáva je hned vedle Bali.
🌴 Přečtěte si články z Indonésie.
Chování s respektem
Chování se k místním lidem a místům s respektem se může zdát jako trochu nadbytečná rada. Jenže na cestách bohužel pořád vidím mnoho lidí, kteří to nedělají. Pocit „oprávněnosti“ chovat se arogantně, protože „to přeci platím“ a protože „já jsem tady ten pán“, je něco, co kope hluboké příkopy mezi turisty a místními a místním dost znepříjemňuje život.
Kromě dodržování obecných zásad slušného chování, jako poprošení, poděkování, milé komunikace atp. bych vám doporučila:
- Dodržovat místní pravidla. Nastudujte si základní odlišnosti v zákonech, ať jste na ně připravení (to nejdůležitější zjistíte z většiny průvodců nebo vám to za pár vteřin vygeneruje Chat GPT).
- Respektujte kulturu. Pokud je něco v dané kultuře důležité, prostě to respektujte. Dvojnásob to platí na posvátných místech, jako jsou chrámy.
- Nefoťte místní bez dovolení, obzvláště ne děti. Místní nejsou kulisy pro vaše fotky z dovolené. Pokud chcete někoho vyfotit, zeptejte se. Zároveň ho informujte, že chcete fotku případně sdílet na sociálních sítích. Děti ideálně nefoťte vůbec, ty jsou zranitelné všude po světě. Pokud vám někdo „vleze do záběru“, můžete jeho obličej před sdílením anonymizovat.
- Naučte se pár slovíček. Všem místním udělá radost pozdrav nebo poděkování v jejich jazyce.
- Zajímejte se o vaši destinaci. Pokud máte čas, zkuste si předem přečíst nějakou knihu nebo kouknout na nějaký film o tomto místě. Pokud ne, zajímejte se na místě. Díky tomu se dokážete víc ponořit do celého zážitku a odvézt si z cesty víc než jenom hezký fotky.

Pomalejší cestování
Jeden ze způsobů, jak zmírnit overturismus, je cestovat pomaleji. Já vím, já vím. Máte čtyři týdny dovolené, možná pět. Už to je dost málo. A chcete si je rozložit mezi víc destinací, protože který sebevrah by si vyčerpal celou dovolenou na jednu cestu? A který zaměstnavatel vás vlastně nechá odjet na měsíc v kuse? Věřte mi, že to chápu a mám to stejně.
Ale principy pomalejšího cestování může do svých cest implementovat každý. První z nich je – navštívit radši méně míst, zato kvalitněji. Máte týden na Srí Lance? Jasně, chápu. Ale nemusíte za něj vidět celou zemi. Vyberte si nějakou oblast (jižní pobřeží, střed ostrova, sever), jedno až dvě ubytování a objevte pořádně okolí. Poznáte tak lépe dané místo a i vy si váš pobyt více užijete.
Druhým principem je potom zůstat déle v celé destinaci. Očividně, zůstávat někde měsíce není realistickou možností pro většinu z nás. Ale zůstat třeba dva týdny namísto jednoho, obzláště pokud letíme někam daleko, většinou můžeme. Naplánujte si cesty tak, aby vám vyšly na svátky, a můžete snadno ušetřit hromadu dovolené!
Další zdroje
Pokud umíte anglicky a chcete si o overturismu přečíst více, na internetu najdete hromady a hromady zdrojů. Já bych vám ale obzvlášť doporučila toto video od the Guardian o výše zníněném problému na Jamajce, a dále sérii článků od BBC s názvem Thoughtful Travel. V ní se BBC věnuje široké škále problémů souvisejících s overturismem, ale i dalším tématům, o kterých si povíme v ANTI-BucketListu třeba zase příště.
Závěr
V tomto dílu ANTI-BucketListu jsem vám nenabídla jednoduchý problém a snadné způsoby, jak ho vyřešit. Overturismus je komplex několika komplikovaných problémů a jeho zmírnění nebo dokonce eliminace je běh na velice dlouhou trať. Přesto, existují cesty, jak destinacím a místním lidem ulevit už nyní. A pokud sedí do vašeho stylu cestování, nebojte se jich. Ale zároveň – jestli se prostě chcete v červnu podívat do Paříže, vylézt na Eiffelovku a projet se na lodi po Seině, tak mi věřte, že to chápu a že na tom není absolutně nic špatného.
Věřím, že postupem času si najdeme způsoby, jak se k tomuto problému postavit. Přece jenom – to, že overturismus otravuje i turisty samotné, nás nutí hledat jiné cesty. Na internetu je hromada tipů, jak se davům turistů vyhnout: jet mimo sezónu, jet do neobjevené destinace, navštívit méně populární část města. Díky tomu se cestování vrací více ke svým kořenům.
Zaujal vás článek? Mrkněte i na čtvrtý díl ANTI-BucketListu o etičnosti safari anebo mrkněte na všechny díly ANTI-BucketListu.
Pokud máte návrhy na doplnění článku, zpětnou vazbu, anebo jakýkoliv dotaz, neváhejte mi napsat na e-mail simca@denikcestovatelky.cz.
♡ Věděli jste, že nakoupením přes tyto odkazy podpoříte moji tvorbu, aniž by vás to stálo cokoliv navíc? Děkuji za vaši podporu!
- GetYourGuide (5% slevový kód: SIMCADENIKCESTOVATELKY5) nebo Viator pro zarezervování zážitků na cestách
- Decathlon pro sportovní vybavení nejen na cesty
- Booking pro rezervaci ubytování
- Sleva 50 % na cestovní pojištění Axa
Nechcete, aby vám příští článek unikl? Najdete mě na Facebooku a na Instagramu.