Naše low-cost safari v Keni | Díl třetí: Amboseli

Čeká nás poslední třetina našeho safari, a to v nádherném národním parku přímo pod Kilimandžárem – Amboseli. Poprvé po delší době nemusíme brzo vstávat, protože na přejezd do Amboseli máme celý den a žádné safari nás dneska nečeká. Naši čínští spolucestující jsou z toho značně zklamaní a ptají se našeho průvodce Bensona, jestli by nemohli na noční safari. Taky se ptají, zda uvidíme v Amboseli leoparda – posledního člena Velké pětky, kterého se nám doposud nepovedlo zahlédnout. Benson je v obou případech zklamává.

Nedávno jsem vám sepsala průvodce keňským safari, jehož cílem bylo pomoci vám vybrat to pravé safari právě pro vás. Jak ale vypadalo naše dobrodružství na safari a na co všechno se tím pádem můžete těšit také? Sepsala jsem pro vás sérii článků s našimi zkušenostmi a zážitky z expedice skrze keňské národní parky.

Protože zážitků ze safari mám spoustu, rozdělila jsem text do tří článků podle jednotlivých národních parků. První díl o proslulém národním parku Masai Mara si můžete přečíst zde a druhý díl o safari na jezerech Nakuru a Naivasha potom zde. A nyní právě čtete třetí a poslední díl této série – safari v Národním parku Amboseli, přímo pod Kilimandžárem.

Záblesk Kilimandžára

Trávit celý den na cestě není tak otravné, když u toho můžete pozorovat okolní život. Na Keni mě koukání z okna auta nikdy neomrzelo a fascinující bylo vidět i proměňující se scenérie a reakce lidí okolo. Zatímco v okolí Masai Mara nám každé dítě u cesty nadšeně mávalo, tyto reakce směrem k jezerům upadaly a po cestě mezi Naivashou a Amboseli byly spíše vzácné. Jednou jsme taky schytali od nějakého výrůstka prostředníček.

Občas jsem zahlédla nějakou tu opici (hlavně paviány), ženy nesoucí různé věci na hlavě nebo lidi převážející absurdní věci na motorce – jako třeba dva pány převážející na motorce gauč, z nichž jeden řídil, a druhý se snažil gauč na motorce držet tak, že na něm seděl. V některých částech cesty jsem pozorovala krásné přírodní scenérie, jako např. výhled na Velkou příkopovou propadlinu. Jakmile jsme se blížili k Amboseli, přes cestu se začaly objevovat dráty, které spadaly po celé šířce silnice až k zemi. Když jsme se ptali Bensona, co to je, odpověděl nám, že to je kvůli slonům, kterých je v této oblasti hodně.

Po cestě jsme měli pár krátkých zastávek na rychlý nákup, záchod nebo na oběd. Během pozdního odpoledne jsme dorazili do našeho ubytování nedaleko Národního parku Amboseli a šli jsme se ubytovat. Tentokrát jsme zůstávali v Amboseli Gateaway Hotelu, který byl relativně fajn – standardní keňský hotel s pár problémky typu nezavírající se dveře do koupelny, ale jinak čistý a pěkný. S Peťem jsme vybalili pár věcí a šli jsme se projít po hotelové zahradě a potom jsme vyšli i před hotel k cestě, protože právě zapadalo slunce a v lehkém mlžném oparu se nám ukázala ta nejúžasnější věc v okolí – Kilimandžáro.

S Peťem zde chvíli postáváme, užíváme si moment a fotíme. Kouzelnou chvíli však zkazí nějaký Keňan na motorce, který u nás přibrzdí a začne na nás – na mě – něco pokřikovat. Přesně tomu nerozumím, ale slyším dost oplzlý podtón a rozpoznám pár slov jako „soo beautiful“. Tento zážitek ve mně vzbudí intenzivní obavy o zbytek naší cesty – už za dva dny se totiž vymaníme z dohledu našeho průvodce Bensona a budeme pokračovat už skutečně na vlastní pěst na keňské pobřeží. Jestli se něčeho opravdu na cestách bojím, tak jsou to obtěžující chlapi, a to, že tenhle si na mě troufnul pokřikovat přestože vedle mě stál můj skoro dvoumetrový snoubenec, mě moc neuklidnilo.

Poté i vzhledem ke stmívání zalezeme zpátky do areálu hotelu a místní zaměstnanec za námi zavírá a zamyká bránu. Snad nám tu nic nehrozí.

Cestou na večeři potkáváme Bensona a říkáme mu, že jsme viděli Kilimandžáro. Benson je z toho snad ještě nadšenější než my a říká, že opravdu nečekal, že se nám dneska ukáže. Jdu spát s nadějí, že se nám ukáže i zítra, na safari, abychom měli šanci vidět úžasné scenérie, kterými je Amboseli proslulé – obrovská stáda slonů a Kilimandžáro na pozadí.

Den v Amboseli

Ráno vjíždíme do Národního parku Amboseli a potkáváme prvního slona. Hned po něm prase bradavičnaté (aka pumbu), žirafy, antilopy, zebry a potom pštrosa a hromadu dalších slonů. Co nevidíme, je Kilimandžáro. Dneska se před námi bude pravděpodobně celý den schovávat.

Přijíždíme k místu, kde je zastavených vícero aut. Benson tam zastaví také a mluví s pár řidiči, co na místě jsou. Potom nám sděluje, že na místě pravděpodobně před chvíli lovili lvi a že v trávě kus od nás zůstala mrtvola zvířete. Lvi by každopádně neměli být daleko a všichni doufají v jejich návrat.

To, že je to celé pravda, potvrzují zvířata, která jsou okolo. Kousek od nás stojí antilopa, která nervózně kouká směrem, kde by měli být lvi. Na místo přichází hyena a vyžene šakala, který teď nervózně pobíhá okolo. Lepší důkaz toho, že na místě se lovilo, asi nezískáme. Hyena si poctivě plní svoji úlohu uklízeče přírody a poctivě ostatky likviduje. Stále trochu mimo náš dohled, protože ve výhledu nám brání vysoká tráva, ovšem chvílemi ji zahlédneme.

Po nějaké době hyena odejde a na místo se slétají supi. Je to pro mě poprvé kdy slavné „slétání supů“ naživo vidím.

Zatímco to celé pozorujeme, doufáme, že se lvi vrátí. Čekáme na ně docela dlouho a já tak mám možnost si důkladně prohlédnout i okolí. Kousek od nás se nachází maličkatý palmový háj, který je asi největším znakem toho, že jsme výrazně blíže k pobřeží než doposud. V Masai Mara palmy skoro nebyly a u jezer už vůbec ne. Amboseli je také velice prašné, vznikají zde dokonce takové malé prašné víry, kvůli kterým to tu chvílemi působí jak na poušti.

Místo činu nakonec opouštíme bez zahlédnutí lvů a vyrážíme hlouběji do Amboseli. Projíždíme okolo zeber a antilop skrze prašné cesty a já si všímám, že u našich čínských spolucestujících výrazně opadá nadšení. Svým způsobem to chápu – po týdnu už je znát únava a třítisícá zebra není tak atraktivní jako ta první.

Benson nás zaveze do jednoho z místních fancy lodgí (luxusních ubytování) přímo uprostřed národního parku – zde bydlí ti bohatí turisté, kteří si zaplatí za luxusní safari. Areál je krásný, s mnoha rostlinami a stromy okolo. Od auta se po dřevěné cestičce dostaneme až k restauraci, kde si podle Bensona můžeme dát pauzu a drink. Po cestě nás doprovázejí malé opičky s černými obličeji.

Restaurace je opravdu pěkná a zasazená v příjemném prostředí. Má dvě patra, otevřené stěny a bar uprostřed. Na různých místech jsou zde tradiční africké ozdoby – od imitací sloních klů přes různé dřevné sošky až po malby. Objednáváme si na baru nealkoholický drink a jdeme se usadit do horního patra, kde se kocháme výhledem na Amboseli. V dálce je vidět i stádo slonů.

Okolo nás pobíhá místní zaměstnanec oblečený v tradičním masajském oblečení a má prak. Ano, opravdu prak. A občas s ním na něco vystřelí. Do toho si všimneme, že po střeše a občas i zábradlí přeběhnou ty samé opičky, které jsme už potkali před chvílí. Nějaký čas nám trvá, než si oba poznatky spojíme a pochopíme, že Masaj s prakem ve skutečnosti odhání opice od hostů. To je samozřejmě extrémně praktické – opice by asi jinak byly opravdu hodně otravné, kradly by jídlo a děsily by hosty – nicméně… místní způsob řešení mě opravdu baví. Chvíli přemýšlím nad tím, jestli to není svým způsobem představení pro turisty, ale potom si uvědomím, že možná žádný lepší způsob než prak prostě není.

Užíváme si v africkém horku své studené pití a jakmile ho dopijeme, vyrážíme si projít areál lodge. Hosté zde bydlí v pěkných soukromých chatkách na docela velkém areálu a mají přímo z ubytování výhled na zvířata chodící okolo přímo za plotem. Tohle mi přijde asi největší přidaná hodnota luxusních lodgů přímo v národních parcích, protože pozorovat zvířata přímo z terasy mi přijde jako vyšší level safari. Pokud někdy nebudu vědět co s penězi, rozhodně to chci zkusit.

Po nějaké době se sejdeme s Bensonem a ostatními v restauraci a shodneme se, že nastal čas pokračovat dál.

Vracíme se k našemu autu skrze stejnou dřevnou cestičku, po jejíž celé délce jsou v pravidelných odstupech cedule s obrovským nápisem „DO NOT FEED THE MONKEYS“ pro všechny, kteří doposud nepochytili, že opice se prostě nekrmí. To samozřejmě nezabránilo jedné z Číňanek, aby přesně to udělala. Než stačíme s Peťem pochopit co dělá a pokusit se jí v tom zabránit, daří se jí vytáhnout z batohu nějaké sušenky v obalu a o půl vteřiny později už jí vše krade skupina opic, která se k ní stihla seběhnout. Opice se potom o jídlo začnou prát, ale Číňanku naštěstí ignorují.

Celá situace mě znovu donutila zamyslet se nad tím, jak tihle lidi dokážou přežít v běžném životě. Celé to je o to horší, že jsme se dnes dozvěděli, že těmto Číňanům není patnáct, ale třicet.

Aby toho nebylo málo, tak u auta zjišťujeme, že skrze otevřenou střechu nám opice vlezly i dovnitř auta. Benson je už vyhnal, ale upozorňuje, že pokud jsme nechali nějaké jídlo na sedačkách, tak že už ho pravděpodobně nemáme. Po obou zážitcích začínám zpětně o to víc oceňovat toho pána s prakem zpátky v restauraci.

Pokračujeme v naší projížďce skrze národní park. Přesunuli jsme se do močálové části parku, kde se zdržuje spousta slonů, kteří se zde v horkém dni chladí v bahně. Projíždíme i okolo menších mělkých jezírek, ve kterých vidíme nádherné růžovo-bílé plameňáky. Postupně se přidávají další zvířata, jako jsou hroši. Na některých místech vidíme nekonečnou planinu pokrytou celou řadou všemožných zvířat, jak se mírumilovně pasou – zebry, antilopy, pakoně, sloni… je to krása.

Benson nás zaveze pod kopeček, na kterém je vybudované malé přístřeší. Pod kopcem je kromě pár dalších safari aut zaparkováno také několik místních školních autobusů s výraznou žlutou barvou. Na kopečku bude pravděpodobně plno. Benson nám rozdává krabičky s obědem a říká, že si můžeme na kopeček vyšlápnout a sníst si jídlo tam. Bereme a jdeme.

Na kopeček vede krátká, zato příkrá cesta po schodech. Otevírají se nám krásné výhledy na okolní krajinu s jezírky, z nichž občas vykouknou hroši, bažinami plnými slonů a prašných cest mezi tím vším, po nichž občas přejede safari auto. I přes krásný výhled je můj primární cíl být co nejrychleji někde nahoře ve stínu. Slunce totiž fakt praží.

Jakmile se dostaneme nahoru, podaří se nám najít místo na lavičce pod přístřeškem. Otevíráme si tam náš piknik a pozorujeme při něm okolní krajinu a také desítky místních dětí v uniformách, které pobíhají kolem. Definitivně to je nějaký školní výlet, což mi přijde opravdu pěkné. Některé děti se dokonce osmělí a jdou si nás vyfotit.

V jednu chvíli všechny děti shromáždí jejich učitelé do hloučku a děti začnou zpívat. Učitelé je přitom natáčí – pravděpodobně pro rodiče – a turisté také – pravděpodobně na Instagram. Musím uznat, že to je roztomilý a kousek si natočím taky.

Jakmile se vrátíme do auta, pomalu míříme zpět k východu národního parku. Po cestě nás však čeká ještě pár milých překvapení. První je blízké setkání s pár slony. Ti se nacházejí přímo u cesty, díky čemuž se k nim dostáváme nejblíže, jak se nám to za celé safari povedlo. Prohlížíme si krásné obry pěkně zblízka a užíváme si jejich přítomnost. V tu chvíli okolo nás projíždí autobus místních dětí, které nám nadšeně mávají z oken.

Poslední zážitek dne je značně nečekaný: potkáme několik paviánů, z nichž jeden právě ulovil malou antilopu. Opice si nesla půlku antilopy v puse směrem pryč od ostatních, aby si ji mohla v klidu sežrat. Můžu říct, že vidět opici na lovu antilop opravdu nebylo na mém safari bucket listu, ale přesně proto mám cestování ráda – vždycky vás dovede něčím překvapit.

Závěr safari dobrodružství

Další den ráno míříme na snídani s už sbalenými věcmi. Hned jak se najíme, nakládá Benson naše zavazadla do kufru auta a vyrážíme směrem k Nairobi. Bereme to však přes Amboseli, abychom si užili úplně poslední game drive tohoto safari.

Ani dnes se nám Kilimandžáro neukazuje. Zastavujeme na přesně na místě, odkud pocházejí absolutně neuvěřitelné fotky zvířat s Kilimandžárem na pozadí, protože se tu zrovna koná obrovské shromáždění slonů, zeber, pakoňů a antilop. Člověk si to Kilimanžáro za nimi skoro dovede představit.

Rodinka slonů, kterou vidíme, je opravdu roztomilá. Vidíme i matku s mláďaty. Sloni hrabou svými tlapami do země, a tím víří prach – chtějí ho na sebe nachytat co nejvíce, aby sloužil jako ochrana před ostrým sluncem a taky před mouchami a dalším otravným hmyzem. Kousek od rodinky stojí dva sloní samci a výhrůžně se na sebe koukají. Občas se proti sobě rozběhnou a bouchnou o sebe navzájem svými kly. Potom zase výhrůžně koukají a vyčkávají. Jeden slon má spíše tendenci ustupovat, zatímco druhý vypadá trochu sebevědomější. Na nějaké zápasení na život a na smrt to však nevypadá – oba dva jsou na to moc opatrní.

Na celé situaci mi přijde vtipné to, že okolo bojujících slonů se pasou o dvě třetiny menší zvířata, jako třeba pakoně, a absolutně si jich nevšímají. Prostě flegmatici jak se patří. Ještě vtipnější jsou ale malé bílé volavky, které často můžete vidět posedávat přímo na hřbetu slonů či buvolů. Ty za válčícími slony naopak věrně běhají.

Po chvíli popojíždíme dál, opět k jezírkům s hrochy a plameňáky. Po cestě vídáme ještě další zvířata, ale v Amboseli nemáme štěstí na žádnou šelmu. Míříme tak skrze národní park k jiné bráně, než kterou jsme vjížděli, abychom mohli pokračovat dále do Nairobi. Naše safari dobrodružství tak dospělo do svého konce.

Shrnutí a závěr | Dobrodružství na safari

Našich sedm dní na safari uteklo jako voda – člověk se sotva rozkoukal a už bylo po něm. Během našeho dobrodružství jsme měli opravdu štěstí na spoustu úžasných scenérií a zvířat. Kromě leoparda jsme viděli celou Velkou pětku, vyzkoušeli jsme si vícero druhů safari aktivit, včetně projížďky na hroším jezeře nebo safari na kole, a užili jsme si každou sekundu. Za naše dobré zkušenosti patří velký dík našemu průvodci Bensonovi, který nám dokázal zajistit prvotřídní safari, přestože jsme za něj zaplatili tak málo.

Po safari jsme pokračovali safari vlakem na keňské pobřeží do městečka Watamu, kde jsme strávili týden objevováním místních pláží, zátok, lesů a dalších přírodních krás. Na závěr naší dovolené jsme se vrátili zpět do Nairobi a užili si poslední den ve sloním sirotčinci a následně na poslední tříhodinové game drive v Národním parku Nairobi. Pokud vás zajímá celý náš itinerář, můžete si ho přečíst zde.

Nyní je řada na vás. Přečtěte si Velkého průvodce keňským safari, ať víte, jak si podobný zážitek můžete užít i vy. V rubrice Keňa potom najdete mnoho dalších tipů, které se vám k plánování vaší cesty na safari do Keni mohou hodit.

A pokud byste měli k safari nebo cestě do Keni jakékoliv otázky, neváhejte mě kontaktovat na e-mailu simca@denikcestovatelky.cz, případně na sociálních sítích níže.

♡ Věděli jste, že nakoupením přes tyto odkazy podpoříte moji tvorbu, aniž by vás to stálo cokoliv navíc? Děkuji za vaši podporu!

Nechcete přijít o další články z Keni? Sledujte Deník cestovatelky na Instagramu nebo na Facebooku.

Close
Close

Deník cestovatelky

Objevování světa odpovědně & s láskou k přírodě

Traveling—it leaves you speechless, then turns you into a storyteller.
Close