Ahoj a vítejte na Deníku cestovatelky!
Jmenuji se Simča a myslím si, že cestovat by mělo co nejvíce lidí. Cestování nám totiž rozšiřuje obzory, otevírá možnosti a naplňuje nám život dobrodružstvím, po kterém všichni ve skrytu duše tak trochu toužíme.
A právě proto jsem se do cestování také zamilovala já osobně. Odmalička jsem měla touhu poznávat a objevovat a postupně jsem si hledala cestičky, jak na to. Začínala jsem na dovolených s rodiči na Slovensku, v Chorvatsku a Itálii. Na gymplu jsem potom občas jela na nějaký malý zájezd se školou, nejdál do Anglie. Moje touha po cestování se však právě na střední škole vystupňovala a já jsem začala hledat cesty, jak zažít víc. Se svým nulovým rozpočtem i zkušenostmi.
Bylo to na konci ročníku před maturitou, když jsem objevila výměny mládeže od Erasmu+: projekty neformálního vzdělávání v zahraničí, které jsou kompletně proplacené od Evropské unie. Začala jsem se na ně hlásit hned s oslavou mých osmnáctých narozenin, ale ze začátku se mi vůbec nedařilo a já musela napsat osm přihlášek, než mě na první výměnu mládeže vzali.
Ale vyšlo to a já na začátku maturitního ročníku objevila nový rozměr cestování. Poprvé v životě jsem letěla letadlem, byla sama v zahraničí a musela komunikovat jenom v angličtině – a to všechno jsem si musela zařídit sama. O to víc jsem to zbožňovala.
Získala jsem více sebevědomí a začala jsem cestovat i s kamarádkami a kamarády v různě velkých skupinách. Dál jsem jezdila na výměny mládeže, které mi toho tolik daly. Moje cesty vedly většinou nedaleko domova, zejména po Evropě a jejím blízkém okolí. Na cesty dál jsem zatím neměla rozpočet, parťáka ani odvahu.
Moje další cestovatelská fáze začala ve druháku na vysoké, kde jsem si vyzkoušela poprvé žít v zahraničí. Začala jsem několikatýdenní stáží v Evropském parlamentu v Bruselu a Štrasburku. A právě zde jsem se přihlásila na svůj první dlouhodobý Erasmus, kam jsem odjela v druhé půlce toho samého roku na celý semestr. Svůj Erasmus jsem absolvovala na University of Sussex v Brightonu v Anglii.
Potom přišel covid. Moje cesty se dost omezily. Mezi různými lockdowny se mi občas podařilo někam vyjet, ale bylo to nic moc. Mimo jiné jsem se v tuto dobu stala Mladou delegátkou České republiky do OSN, což mělo zahrnovat několik zahraničních cest, včetně výjezdu na zasedání Valného shromáždění v New Yorku. Covid to však překazil a já skoro všechny eventy absolvovala online. Jedinou výjimkou byla dvoutýdenní stáž v Ženevě.
Během covidu jsem se přihlásila na další Erasmus. Měla jsem pocit, že si nemůžu dovolit další drahou západní zemi, kterou mi stipendium nepokryje ani z pětiny, a tak jsem zvažovala možnosti. Moje oko padlo na Rusko. Životní náklady zde vycházely na neobyčejně nízkou částku a Petrohrad mě jako město dovedl pořádně nadchnout už z fotek na internetu. Kromě toho to vypadalo na velké dobrodružství, během kterého bych se mohla naučit rusky, což byla moje ambice už dlouho. Během svého studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy jsem se navíc věnovala tématu ochrany lidských práv v mezinárodním kontextu, a v té době bylo Rusko skvělým subjektem pro zkoumání v této oblasti.
Vzali mě, mně se podařilo nakonec covidu navzdory vyjet a strávila jsem v Rusku opravdu zajímavý semestr, který jsem si neuvěřitelně užila. Rozhodla jsem se si svoje studium prodloužit na další semestr. Jenže právě na začátku tohoto dalšího semestru přišla ruská agrese na Ukrajině. Kombinace praktických a idejových důvodů mě vedla k tomu, že jsem z Ruska předčasně odjela.
Potom začal těžký rok prakticky bez cest. Předčasně na mě padla povinnost udělat si všechny státnice a napsat diplomku. Po něm jsem však nastoupila do full-time práce a získala více možností pro cestování. Znovu jsem si připomněla, jaké to je, vyrážet na pravidelné výlety. A díky práci jsem konečně získala finanční možnost vyrazit i na výlety větší. Koupili jsme tak s mým přítelem letenky do několika vzdálenějších zemí a na jaře roku 2024 jsme vyrazili na první z nich: na Kostariku.
Cesta na Kostariku byla jako moje deťátko. Strávila jsem dny a týdny jejím plánováním, vymýšlením itineráře a zjišťováním informací. Zbožňovala jsem to. Když se potom náš itinerář přetvořil v realitu a my se na naší dokonalé cestě přesouvali mezi jednotlivými místy, došla jsem po debatě s přítelem k rozhodnutí, o kterém jsem již léta jenom přemýšlela: já si ten blog o cestování založím!
A tak jsme tady 🙂
Pro koho je Deník cestovatelky?
Deník cestovatelky je pro každého, kdo rád cestuje – ať už na vlastní pěst, s cestovní kanceláří nebo jakkoliv mezi tím; do exotiky nebo za humna; sám, s rodinou nebo s přáteli. Můžete zde najít spoustu zajímavých informací a tipů o konkrétních destinacích, ale také obecnější rady na cesty – všechno stoprocentně praktické. Všechny texty vychází z mých osobních zkušeností z více než 8 let cestování, které však doplňuji informacemi z dalších zdrojů, aby byly články co nejkomplexnější. Kromě toho, že ráda předávám to, co vím a umím, také ráda vyprávím, takže si na Deníku cestovatelky můžete přečíst i příběhy z cest.
Důležitou součástí Deníku cestovatelky je také důraz na etičnost a udržitelnost cestování. Ráda bych, abyste díky Deníku zjistili, že cestovat udržitelněji není vůbec těžké a že to může být i neobyčejný a skvělý zážitek. Sama se snažím najít rovnováhu mezi udržitelností a všemi dalšími aspekty, které musím brát při cestování v potaz, a není to vždy snadné. Ale budu ráda, když nás o tom bude přemýšlet co nejvíc.
Obsah se snažím dělat co nejkvalitněji a nejkomplexněji, aby byl pro vás přínosný a zajímavý. Najdete zde hlavně praktické tipy, které vám vaši cestu usnadní.
Jaký jsem typ cestovatelky?
- Preferuji přírodu před městem, ale na některé památky se podívám ráda. Spíše mě však nenajdete v zábavních parcích.
- Ráda si při cestováním zasportuju a okořením to trochou adrenalinu. Často tak na cestách vyzkouším spoustu nových věcí.
- Miluju krásné treky, pláže a vodopády. Naprosto jsem si zamilovala tropické pralesy.
- Zbožňuju plánování! Před delšími cestami kupuji nejnovějšího průvodce od Lonely Planet, díky čemuž mám jistotu, že vycházím z kvalitních informací a vím o všech místech, která stojí za to navštívit.
- Preferuji výlet na několik týdnů, kde danou zemi nebo oblast lépe poznám, než prodloužené víkendy a rychlé výlety po několika zemích za pár dní.
- Nerada zbytečně vyhazuji peníze. Mým cílem je na každé cestě najít co nejvyšší kvalitu za co nejnižší cenu.
- Moc ráda poznávám cizí kultury a učím se nové jazyky!
- Mám svoji cestovatelskou filozofii, která mi pomáhá naplánovat a prožít každý výlet nejlépe, jak to jde.
To je ode mě vše! Teď nastal čas pustit se do čtení. Pokud nevíte, kde začít, můžete si přečíst o nádherné kostarické Drake Bay, Velkého průvodce keňským safari, nebo třeba tipy pro návštěvu nedaleké Vratislavi.
Pokud máte nějaké dotazy, můžete mě kontaktovat na e-mailu simca@denikcestovatelky.cz.
A pokud chcete, aby vám nic neuteklo, sledujte Deník na Instagramu nebo na Facebooku.
Některé odkazy na Deníku cestovatelky jsou affiliate odkazy. To znamená, že když jejich prostřednictvím nakoupíte, můžu dostat malou komisi a tu potom využít na pokrytí nákladu s provozem webu. Nakupování přes tyto odkazy pro vás není dražší a podpoříte tím celý projekt Deníku cestovatelky. Děkuji vám za to! Affiliate odkazy jsou ty na Viator, Decathlon, Cestovatelský obchod, Booking a pojištění od Axa, což jsou všechno služby a obchody, které sama využívám, a proto je mohu doporučit.