Ahoj a vítejte na Deníku cestovatelky!
Jmenuji se Simča a myslím si, že cestovat by mělo co nejvíce lidí. Cestování nám totiž rozšiřuje obzory, otevírá možnosti a naplňuje nám život dobrodružstvím, po kterém všichni ve skrytu duše alespoň trochu toužíme.
A právě proto jsem se do cestování také zamilovala já osobně. Odmalička jsem měla touhu poznávat a objevovat a postupně jsem si hledala cestičky, jak na to. Začínala jsem na dovolených s rodiči na Slovensku, v Chorvatsku a Itálii. Na gymplu jsem potom občas jela na nějaký malý zájezd se školou, nejdál do Anglie. Moje touha po cestování se však právě na střední škole vystupňovala a já jsem začala hledat cesty, jak zažít víc. Se svým nulovým rozpočtem i zkušenostmi.

Bylo to na konci ročníku před maturitou, když jsem objevila výměny mládeže od Erasmu+: projekty neformálního vzdělávání v zahraničí, které jsou kompletně proplacené od Evropské unie. Začala jsem se na ně hlásit hned s oslavou mých osmnáctých narozenin, ale ze začátku se mi vůbec nedařilo a já musela napsat osm přihlášek, než mě na první výměnu mládeže vzali.
Ale vyšlo to a já na začátku maturitního ročníku objevila nový rozměr cestování. Poprvé v životě jsem letěla letadlem, byla sama v zahraničí a musela komunikovat jenom v angličtině – a to všechno jsem si musela zařídit sama. O to víc jsem to zbožňovala.
Získala jsem více sebevědomí a začala jsem cestovat i s kamarádkami a kamarády v různě velkých skupinách. K tomu jsem dál jezdila na výměny mládeže, které mi toho tolik daly. Moje cesty vedly většinou nedaleko domova, zejména po Evropě a jejím blízkém okolí. Na cesty dál jsem zatím neměla rozpočet, parťáka ani odvahu.
Moje další cestovatelská fáze začala ve druháku na vysoké, kde jsem si vyzkoušela poprvé žít v zahraničí. Začala jsem několikatýdenní stáží v Evropském parlamentu v Bruselu (Belgie) a Štrasburku (Francie). A právě zde jsem se přihlásila na svůj první dlouhodobý Erasmus, kam jsem odjela v druhé půlce toho samého roku na celý semestr. Svůj Erasmus jsem absolvovala na University of Sussex v Brightonu v Anglii.
Potom přišel koronavirus. Moje cesty se dost omezily. Mezi různými lockdowny se mi občas podařilo někam vyjet, ale bylo to nic moc. Mimo jiné jsem se v tuto dobu stala Mladou delegátkou České republiky do OSN, což mělo zahrnovat několik zahraničních cest, včetně výjezdu na zasedání Valného shromáždění v New Yorku. Covid to však překazil a já skoro všechny eventy absolvovala online. Jedinou výjimkou byla dvoutýdenní stáž v Ženevě.
Během covidu jsem se přihlásila na další Erasmus. Měla jsem pocit, že si nemůžu dovolit další drahou západní zemi, kterou mi stipendium nepokryje ani z pětiny, a tak jsem zvažovala možnosti. Moje oko padlo na Rusko. Životní náklady zde vycházely na neobyčejně nízkou částku a Petrohrad mě jako město dovedl pořádně nadchnout už z fotek na internetu. Kromě toho to vypadalo na velké dobrodružství, během kterého bych se mohla naučit rusky, což byla moje ambice už dlouho. Během svého studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy jsem se navíc věnovala tématu ochrany lidských práv v mezinárodním kontextu, a v té době bylo Rusko skvělým subjektem pro zkoumání v této oblasti.
Vzali mě, mně se podařilo nakonec covidu navzdory vyjet a strávila jsem v Rusku opravdu zajímavý semestr, který jsem si neuvěřitelně užila. Rozhodla jsem se si svoje studium prodloužit na další semestr. Jenže právě na začátku tohoto dalšího semestru přišla ruská agrese na Ukrajině. Kombinace praktických a idejových důvodů mě vedla k tomu, že jsem z Ruska předčasně odjela. (Podrobněji své zkušenosti s válkou v Rusku popisuji v tomto článku.)
Potom začal těžký rok prakticky bez cest. Předčasně na mě padla povinnost udělat si všechny státnice a napsat diplomku. Po něm jsem však nastoupila do full-time práce a získala více možností pro cestování. Znovu jsem si připomněla, jaké to je, vyrážet na pravidelné výlety. A díky práci jsem konečně získala finanční možnost vyrazit i na výlety větší. Koupili jsme tak s mým přítelem letenky do několika vzdálenějších zemí a na jaře roku 2024 jsme vyrazili na první z nich: na Kostariku.
Cesta na Kostariku byla jako moje deťátko. Strávila jsem týdny jejím plánováním, vymýšlením itineráře a zjišťováním informací. Zbožňovala jsem to. Když se potom náš itinerář přetvořil v realitu a my se na naší dokonalé cestě přesouvali mezi jednotlivými místy, došla jsem po debatě s přítelem k rozhodnutí, o kterém jsem již léta jenom přemýšlela: já si ten blog o cestování založím!
A tak jsme tady 🙂

Pro koho je Deník cestovatelky?
Deník cestovatelky je pro každého, kdo rád cestuje a poznává nové země na vlastní pěst. Obzvláště ho však ocení milovníci přírody a dorodružství. Všechny texty vychází z mých osobních zkušeností z více než 10 let cestování, které však doplňuji informacemi z dalších zdrojů, aby byly články co nejkomplexnější. Kromě toho, že ráda předávám to, co vím a umím, také ráda vyprávím, takže si na Deníku cestovatelky můžete přečíst i příběhy z cest.
💡 Tipy na dobrodružné itineráře: 🦥 Kostarika | 🦒 Keňa | 🌴 Indonésie | 🌺 Azory | 🐒 Srí Lanka
✈️ Nejlepší exkurze pro dobrodruhy: 🐘 Safari v Keni | 🛶 Tři dny na kajaku na Novém Zélandu | 🦧 Pět dní v džunglích Bornea
Důležitou součástí Deníku cestovatelky je také důraz na etičnost a udržitelnost cestování. Ráda bych, abyste díky Deníku zjistili, že cestovat udržitelněji není vůbec těžké a že to může být i neobyčejný a skvělý zážitek. Sama se snažím najít rovnováhu mezi udržitelností a všemi dalšími aspekty, které musím brát při cestování v potaz. Proto jsem také na Deníku začala psát seriál ANTI-BucketList, kterým dělám osvětu o škodlivých turistických atrakcích a praktikách.
Obsah se snažím dělat co nejkvalitněji a nejkomplexněji, aby byl pro vás přínosný a zajímavý. Najdete zde hlavně praktické tipy, které vám vaši cestu usnadní.
Jaký jsem typ cestovatelky?
- Preferuji přírodu před městem, ale na některé památky se podívám ráda. Spíše mě však nenajdete v zábavních parcích.
- Ráda si při cestováním zasportuju a okořením to trochou adrenalinu. Často tak na cestách vyzkouším spoustu nových věcí.
- Miluju krásné treky, pláže a vodopády. Naprosto jsem si zamilovala tropické pralesy.
- Zbožňuju plánování! Před delšími cestami kupuji nejnovějšího průvodce od Lonely Planet, díky čemuž mám jistotu, že vycházím z kvalitních informací a vím o všech místech, která stojí za to navštívit.
- Preferuji výlet na několik týdnů, kde danou zemi nebo oblast lépe poznám, než prodloužené víkendy a rychlé výlety po několika zemích za pár dní. Ale ráda využiji každé příležitosti k dobrodružství.
- Nerada zbytečně vyhazuji peníze. Mým cílem je na každé cestě najít co nejvyšší kvalitu za co nejnižší cenu.
- Moc ráda poznávám cizí kultury a učím se nové jazyky!

To je ode mě vše! Teď nastal čas pustit se do čtení. Pokud nevíte, kde začít, můžete si přečíst průvodce do unikátní a nádherné Raja Ampat, Velkého průvodce keňským safari, nebo třeba tipy pro návštěvu nedaleké Vratislavi. A pokud se zrovna na čtení necítíte, můžete si třeba pustit podcast Kompas Batoh Horizont, ve kterém jsem hovořila o svých zážitcích z Keni.
Pokud máte nějaké dotazy, můžete mě kontaktovat na e-mailu simca@denikcestovatelky.cz.
A pokud chcete, aby vám nic neuteklo, sledujte Deník na Instagramu nebo na Facebooku.
Některé odkazy na Deníku cestovatelky jsou affiliate odkazy. To znamená, že když jejich prostřednictvím nakoupíte, můžu dostat malou provizi a tu potom využít na pokrytí nákladů s provozem webu. Nakupování přes tyto odkazy pro vás není dražší a podpoříte tím celý projekt Deníku cestovatelky. Děkuji vám za to! Affiliate odkazy jsou ty na Viator, Decathlon, Booking a pojištění od Axa, což jsou všechno služby a obchody, které sama využívám, a proto je mohu doporučit. Pokud mě chcete podpořit, budu ráda, když si přes ně koupíte něco užitečného na cesty nebo zarezervujete svůj zážitek ↓
♡ Věděli jste, že nakoupením přes tyto odkazy podpoříte moji tvorbu, aniž by vás to stálo cokoliv navíc? Děkuji za vaši podporu!
- Viator pro zarezervování zážitků na cestách
- Decathlon pro sportovní vybavení nejen na cesty
- Booking pro rezervaci ubytování
- Sleva 50 % na cestovní pojištění Axa