Vratká loďka prorážela cestu tmou, zatímco tropický vítr chladil naši ulepenou kůži. V černočerné tmě svítily jenom tři věci: po pravé straně několik homestayů, díky kterým jsme měli představu, jak daleko jsme od pobřeží, dále hvězdy nad naší hlavou a nakonec také modrá světýlka pod hladinou. Bioluminiscenční plankton. Rozsvěcel se modrou barvou vždy ve chvíli, kdy naše loďka rozvířila vody a zůstával v této podobě pouze pár sekund, přesně značící naši polohu na nekonečném moři.
Ačkoliv jsem byla na pokraji omdlení únavou, a tvrdé nestabilní prkno, na kterém jsem seděla, mi neposkytovalo zrovna pohodí, celou scénu jsem si užívala. Jak často se vám stane, že vidíte hvězdy nad vámi i pod vámi? Naše cesta do Raja Ampat byla doopravdy strastiplná, ale jakmile jsme dorazili, uvítala nás ve velkém stylu. Myslím, že už to bude jenom lepší.

Proč Raja Ampat?
Jak jsme se sem ale vůbec dostali? Začalo to jednoho dne při cestě metrem z posilovny, kdy jsem se bavili s Peťem a oba jsme zjistili, že máme nezávisle na sobě Raja Ampat dost vysoko na svém bucket listu. Od téhle konverzace neuplynulo dlouho, a už jsme měli koupené letenky do Indonésie. K Raja Ampat jsme přidali ještě pár dní na Borneu (přečtěte si cestopis či průvodce) a na východní Jávě (průvodce) a na samotný závěr našeho dobrodružství jsme vyrazili na dvanáctidenní dobrodružství na daleký východ Indonésie, právě do naší vysněné Raja Ampat.
Raja Ampat je odlehlé souostroví nacházející se u ostrova Papua, které má (dle mého odborného názoru) dost trefnou přezdívku Poslední ráj na Zemi. Turistická infrastruktura je tu spíš chudší a převážně se skládá z jednoduchých homestayů a soukromých výletů organizovanými místními rodinkami na míru. Místní lidé zde žijí velmi jednoduchý život, ke kterému se jako turisté po dobu vaší návštěvy připojíte. Když jsem výlet do Raja Ampat plánovala, všimla jsem si však, že některá místa už částečně začínají ztrácet toto své autentické kouzlo, protože se na nich nachází hodně turistů – například ostrov Kri. Z tohoto důvodu jsem se je rozhodla také vynechat z našeho itineráře.
Plánování Raja Ampat bylo hodně komplexní a náročné, ale já si přesně tyto cestovatelské výzvy užívám. Po konci výletu jsem vám všechno svoje know-how o cestování po Raja Ampat sepsala do článku Raja Ampat | Praktický průvodce Posledním rájem na Zemi.
V tomto článku se ale podíváme na naše zážitky. Tedy – na zážitky z první třetiny našeho pobytu. (Zbytek již brzy!)

Strastiplná cesta do Raja Ampat
Do Raja Ampat jsme po více než týdnu v Indonésii vyráželi velmi brzy ráno z jávského města Surabaya. Cesta začala relativně hladce: náš celkem čtyřhodinový let s mezipřistáním na Molucích dorazil do Sorongu na ostrově Papua načas, z letiště jsme si potom vzali taxíka a zamířili jsme s ním do přístavu, pohodlně stíhající náš trajekt ve dvě hodiny.
Jakmile přijíždíme do přístavu, zažíváme na první pohled trochu děsivou situaci, kdy se zničehonic k našemu autu doslova seběhne pět místních mužů. Náš řidič s nimi prohodí pár slov a pak nám vysvětlí, že vjezd do přístavu stojí 5 000 rupií a že ho máme zaplatit jednomu z těch mužů. Spíš než jako cokoliv oficiálního to na mě působí jako když si tu místní gang výpalné, ale upřímně: tady mezi těmito dvěma věcmi moc nepoznáte rozdíl. Po zaplacení nás taxík veze až k našemu molu, kde nastává čas opustit jeho bezpečí a vydat se napospas novému prostředí.
Nevím, kdy naposledy jsem měla z nějakého místa tak špatný dojem. Přestože jsem v Indonésii už byla touto dobou něco okolo deseti dní, přístav v Sorongu působil tak nějak intenzivněji než západ Indonésie: byl hlasitější, lidé tu méně respektovali osobní prostor, chodci se tu prolínali s auty a skútry v nekonečném chaosu a nějaký týpek právě nastoupil do místního minibusu tak, že do něj skočil šipku skrz otevřené okno.
Jediné, co mi trochu zvedalo morálku, byla holandská rodinka s dvěma dětmi ve věku okolo 10 let, kterou jsme potkali u mola. Taktéž mířila do Raja Ampat. Rodinka měla svého místního průvodce, a my se na ni ve svém počátečním znejištění z celého místa trochu nalepili. Následovali jsme ji skrze veškerý chaos až k trajektu, kde jsme si měli koupit lístky.
A přesně v tu chvíli začaly komplikace.
Pán prodávající lístky nám oznámil, že je bohužel původní trajekt rozbitý a dnes tak bude využit jiný – starší a pomalejší. Cesta nám namísto necelých dvou hodin bude trvat pět. Tato zpráva mě, velmi eufemisticky řečeno, opravdu nepotěšila. Jenže další trajekt jede až zítra a my tak nemáme moc na výběr.
Kupujeme tak lístky a nejistě míříme do hlubin trajektu. Brzy zjistíme, že nemá ani sedadla, pouze velmi děsivě vypadající úzké postele, namačkané jedna na druhou v tmavé místnosti. Celý prostor ve mně vzbuzuje hrůzu a představa, že tu stavím pět hodin, zase lehkou paniku. Rozhodneme se následovat holandskou rodinku do horního patra, které vypadá o něco lépe. Stěny tu jsou otevřené a podél krajů se nachází dlouhá dřevěná lavička. Zabíráme si na ní místo hned vedle Holanďanů.
Paní z holandské rodinky se nás s pobavením ptá, jestli to na nás dole taky bylo trochu moc. Trochu otřeseně souhlasíme.

Na loď se postupně dostávají místní – převážně se jedná o dospělé muže, ale přibývají i celé rodiny, často i s velmi malými dětmi. Tito Indonésané vypadají o dost jinak, než Indonésané, které jsme potkávali na západě Indonésie. Západní Indonésané jsou hodně malí, oproti východním Indonésanům mají světlejší kůži, a jejich rysy v obličeji trochu připomínají ty čínské. Východní Indonésané jsou zato obecně vyšší a tmavší, připomínající australské Aborigince.
Místní nás nijak zvlášť neřešili, ale když už přišlo na konverzaci, byli milí. Velmi rychle jsem vypozorovala, že místní muži zbožňují cigarety. Během celé cesty kouřili pořád a vajgly házeli přímo na zem. Horší ovšem bylo, že místní naprosto neváhali si dělat z moře odpadkový koš. Jakmile něco dopili, dojedli, spotřebovali – bez přemýšlení vyhodili obal do vody. Tohle je bohužel jeden z hlavních zdrojů problémů Raja Ampat s plasty, o kterém jste možná slyšeli. Mnoho místních nemá v oblasti ochrany přírody potřebné vzdělání a informace a buď nerozumí, proč je takové chování špatně, anebo to neřeší. Na trajektu jsme to zažili na vlastní oči.
Pětihodinová cesta se nakonec ještě o půl hodiny protáhla. Lavička nebyla bůhvíjak příjemná, odněkud pořád foukal cigaretový kouř a ještě ke všemu jsme neměli moc jídla. Naštěstí tu byl otevřený malý kiosek, kde se daly koupit nějaké instantní nudle, vajíčka uvařená natvrdo, Cola a dokonce i nanuk. To trochu drželo moji morálku.
Slunce zapadlo a když jsme konečně dorazili do přístavu ve Waisai, byla už tma. Touto dobou jsme už dávno měli být v našem homestayi, ovšem namísto toho nás ještě jedna cesta čekala.
Po velmi úzkém a nestabilním prkně vystupujeme ven z trajektu, každý s těžkým kufrem v ruce. Naštěstí se nám podaří nespadnout do moře a jakmile vystoupíme, hned se nás ujme místní žena. Přestaví se jako zástupkyně platformy Stay Raja Ampat, přes kterou jsme si rezervovali všechna ubytování. Vede nás do kanceláře, kde platíme vstupní poplatek do Raja Ampat. Někdy v tento moment také definitivně ztratíme naši holandskou rodinku, která nám dala tolik potřebnou jistotu při našich prvních krocích v těchto končinách.
V kanceláři si nás potom vyzvedne Simon, jeden z našich hostitelů pro následujících několik dní. Je mu asi tak 20, neumí moc dobře anglicky – stejně jako většina Papuánců, které potkáme – a ačkoliv se k nám chová přátelsky, nemáme z něj pocit, že by se s námi chtěl bavit víc, než je nutné. Na jeho přístupu mě ale asi nejvíc zaujme to, jak v klidu bere, že na nás musel čtyři hodiny čekat. Usmívá se, nepůsobí vůbec nervózně a vlastně to ani nezmíní. Trochu mi to připomene, jak pomalu čas na těchto odlehlých ostrůvcích plyne a že tu nic nejde uspěchat.
Simon nám pomůže do malé loďky, která je široká asi tak metr a dlouhá několik metrů. Vepředu sedí holčina, která trochu působí jako Simonova přítelkyně a kouří elektronickou cigaretu. Simon se posadí dozadu a my se usídlíme na pohyblivém prkně uprostřed. Kufry naskládá Simon těsně před nás a zakryje je plachtou.
Cesta nám tvá přes hodinu. A je to přesně ta cesta, kde zažijeme bioluminiscenční show popisovanou na začátku tohoto článku.
Když dorazíme k našemu ubytování, uvítá nás další člen hostící rodinky, a to stylově bez trička. Pomůže nám vytahat zavazadla na molo a ukáže nám naši chatku. Jedná se o krásný nádvorní bungalov, který je velmi jednoduše zařízený. Malá postel, nad ní moskytiéra, vedle větrák a stůl se zrcadlem. Vedle postele je však docela velký prostor, kam si můžeme pohodlně rozložit kufry. Z naší chatky jsem absolutně nadšená – nasvícená ve tmě vypadá skoro luxusně.
💡 Převážná většina ubytování v Raja Ampat jsou tzv. homestaye – jednoduché chatky postavené místními rodinami, většinou buď nad vodou anebo na pláži. Koupelny bývají společné pro všechny cestovatele. Elektřina je tu dostupná pouze z generátorů, které jsou ve většině homestayů zapínány jenom přes noc.
Do koupelny musíme na pevninu – přejít kus po molu a potom ještě kousek po pevnině, za betonovou cestu. Tam se nachází „western-style toalet“, vypadající jako mini záchod bez prkýnka a bez víka, který se splachuje vědýrkem. Tohle už tak luxusní není, ale vlastně to není nic, co by kdokoliv nezvládl.
Vedle je samostatná místnost se sprchou, kde se dá buď také umývat vědrem, anebo využít dokonce něco jako sprchu (spíš hadici). Voda je každopádně studená. Je docela dobrodružství objevovat to celé ve tmě. Za světla baterky na mobilu se tu osprchuju a jdu si po celodenním náročném dobrodružství lehnout. Hostitelská rodinka vypne elektřinu a jdou také spát.
💡 Přečtěte si další tipy, kam na dovolenou do exotiky.




Vstupní brána do ráje
Po horké noci se budíme do nádherného rána. Voda je vysoko u mola, sluníčko svítí. Gam nás vítá v plné kráse. Je to jeden z těch větších ostrovů v Raja Ampat, a my se momentálně nacházíme na jeho jihu. Ubytování jsou různě rozesetá po pobřeží celého ostrova, takže jsme mohli zvolit i jinou část, ale jih je dobrý v tom, že je z něj dobře dostupná celá řada zajímavých míst.

Jdeme na snídani. Dostáváme od našich hostitelek smažené banány a sladké pečivo, což není zrovna výživově vyvážená strava, ale člověk holt musí pracovat s tím, co má. Alespoň to docela dobře chutná.
💡 Raja Ampat je křesťanská oblast, díky čemuž zde ženy mají o něco lepší postavení než na převážně muslimském západě Indonésie. Ovšem rozdělení rolí je tu zřejmé: ženy se starají hlavně o vaření a muži o všechno venku. Nicméně, oproti českému vnímaní „tradičního“ rozdělení rolí je tu jeden velký rozdíl: rozhodně tu nepanuje přesvědčení, že o dítě se má starat jenom a pouze matka. Děti si hodně hrají spolu, bez velkých zásahů rodičů, ovšem když už vidím někoho se o ně nějakým způsobem starat, jsou to spíš muži.
Dáme si také čaj a kávu, doplníme pitnou vodu a chceme vyrazit šnorchlovat. Bohužel je zrovna odliv a pod chatkou není dost vody. Mělčina se láme až kus od chatky a do hloubky se bohužel nedá dostat aniž by člověk pošlapal korály.
Trávíme tak dopoledne zaslouženým odpočinkem. Mě osobně nejvíce zaujme fakt, že přímo pod chatkou máme dvě sasanky s klauny očkatými – Nemy! Jak klesá hladina, tak jsou vidět lépe a lépe, až nakonec zůstávají zaseknutí v malinkaté loužičce. Jsou úžasní. Vím, že se jejich pozorováním budu bavit celý pobyt tady.
Na oběd dostáváme hostinu: hromadu rýže, rybu a dušenou zeleninu. Jako dezert potom banány – tentokrát alespoň nejsou smažené. Avizujeme muži, který nás včera uvítal u chatky a dnes se znova objevil u oběda, že bychom rádi další dva dny vyrazili na nějaký výlet. Výlety se totiž nedají nijak rezervovat předem, a jediná možnost jak se někam podívat, je prostě doufat, že vás tam místní vezmou, když je den předem poprosíte. Říkáme muži pár míst, která bychom chtěli vidět a trochu doufáme, že by nám mohl něco doporučit, ale není zrovna výřečný. Nakonec se však dohodneme.

Po dojezení oběda pozorujeme přímo z jídelny skupinu dětí ve věku asi 3-10 let, skotačících na pláži. Mají nějaké hračky na stavění z písku, několik z nich má i šnorchly. Nikdo na ně nedohlíží a očividně to nikomu nevadí – děti si vystačí i samy.
Po obědě vyrazíme do blízké vesničky Sawingrai. Najdeme zde malý obchůdek, což je v Raja Ampat spíše vyjímečné. Místní ve vesničce se na nás usmívají a zdraví. Obydlí tu mají očividně velmi jednoduchá, byť o něco komplexnější než je náš homestay. Potulují se okolo, něco kutí, nosí a zařizují v pomalém tempu ostrovního života. Občas tu proběhne i nějaký pes. Na konci vesničky potom objevíme namodro nabarvený kostel – na české poměry je spíš menší, ale pro nás je to největší stavba, na kterou v Raja Ampat narazíme.


Když se vrátíme, příliv je v plném proudu a nastává tak čas na první šnorchlování, na které se těším jako malá. V rychlosti nasadíme ploutve a šnorchly a skáčeme do vody. Během chvilky doplaveme ke korálu, kde nás přivítá nekonečná korálová zahrada plná barev a života. Korály se rozprostírají napravo i nalevo, a dolů do hloubky. Kromě korálu vidíme také zástupy různých druhů ryb všude okolo a na dně několik hvězdic. Myslím, že mi chvíli trvá, než na celou scénu přestanu fascinovaně zírat se zatajeným dechem a začnu opět využívat šnorchl k jeho účelu.
Šnorchlujeme něco okolo hodiny, než se vrátíme zpět k naší chatce. Zde vidíme, že doposud prázdná chatka vedle nás je obsazená dalšími cestovateli. Zakřičím na ně anglické „Hello!“, na které se mi dostane stejně přátelská odpověď od ženy, která zrovna věší mokré ručníky venku. Poté z její strany náseduje poznámka směrem k jejímu manželovi: „Máme sousedy.“
Překvapeně se zeptám: „Promiňte, vy jste Češi?“
A světe div se: ano, jsou to Češi. Svět je opravdu vesnice. Poznáváme se tak s Janou a Markem, českým párem ve středním věku, kteří za sebou v tuto chvíli mají už měsíc v Raja Ampat a brzy je čeká návrat domů. Rychle se spřátelíme a dostáváme od nich hromadu tipů a informací na pobyt na Rufasu (kam zamíříme po Gamu), ale i obecně v Raja Ampat. Ukazují nám nějaké fotky a videa z jejich šnorchlovacích výletů, čímž nás nalaďují na to, co nás v nejbližších dnech čeká.
Očividně to bude velká show.


Za dobrodružstvím okolo Gamu
Následující ráno je příliv, díky čemuž si můžeme ještě před snídaní zašnorchlovat na tom samém místě kde včera. Nedovedu si představit lepší ráno: začít den pohybem v příjemně teplé a naprosto klidné vodě, kde si můžeme díky šnorchlařským brýlím užívat nádhernou podvodní scenérii. Kromě pořád stejně nádherných korálů a rybek se nám tentokrát poštěstí zahlédnout také dvě želvy. Každý vidíme jinou, a to ve stejnou chvíli a zuřivě na sebe navzájem gestikulujeme, aby se ten druhý šel podívat na to, co vidíme, i když ve skutečnosti vidíme to samé.
Při šnorchlování přemýšlím, jestli si na tuhle nádheru někdy zvyknu. Anebo jestli je tahle korálová zahrada jenom slabý odvar toho, co nás čeká na dalších místech (spoiler: ano, je).
Po šnorchlování nás čeká snídaně s podobným typem jídla jako včera a hned po ní vyrážíme na výlet. Simon, společně s mužem, který nás uvítal (zjišťujeme, že se jmenuje Aaron), přijedou přímo před naši chatku s dlouhou lodí, nabírají nás a bez zbytečných řečí nás vyváží na moře. Simon sedí vepředu a ukazuje Aaronovi, který vzadu loď řídí, pokud je třeba něco objet.
Projíždíme okolo krásných pláží lemovaných palmami, sluníčko svítí a moře je téměř bez vln. Dokonalost.
Naší první zastávkou po asi 20 minutách plavby je tzv. Hidden Bay, Skrytá zátoka. Je plná krásných skal, které tvoří úžasné zátiší a kontrast s jasně tyrkysově zbarvenou vodou. Místo působí opravdu úžasně. Kromě toho, že tu propolouváme okolo naprosto surreálně vypadající scenérie, mě zaujme ještě jedna věc: vůbec nikdo tu s námi není. Dovedu si představit místa, kde by něco tak nádherného rozhodně většinu dne úplně prázdné nebylo. Ale ne v Raja Ampat.
Aaron nám vysvětluje, že si tu nemůžeme zaplavat, protože tu občas bývají mořští krokodýli. Ti jsou narozdíl od třeba velmi obávaných žraloků přirozeně lidožraví – jeden z mála druhů zvířat, který aktivně napadá lidi a vnímá je jako oběť. Takže díky, plavat nechci.

Popojíždíme jenom a kousek dál na místo zvané Batu Lima, kde nám Aaron oznámí, že tu můžeme šnorchlovat. Zamáčknu v hlavě všechny fakty o tom, jak mořští krokodýli dokáží uplavat tisíce kilometrů a my od nich odplavali možná tak tři, nasadím ploutve a skočím do klidné vody. V okolí se nachází několik skal tyčících se z vody, které se dají obeplavat kolem dokola. Jsou obrostlé pěknými korály, z nichž některé jsou v jasně fialové a jiné v jasně žluté barvě. Nic podobného jsem ještě nikdy neviděla.
Okolo plavou i hejna malých rybiček, ovšem celá scéna je o něco méně impozantní než korálová zahrada přímo u našeho ubytování. Navíc nám ji zkazí rybářská klec, ve které na dně vidíme chycených několik ryb a rejnoků, stejně jako neustále se vracující představa mořských krokodýlů.
Nasedáme zpátky do loďky a proplouváme místem s názvem The Passage. Jedná se o úzký průliv mezi ostrovy Gam a Waigeo (který je největším ostrovem v Raja Ampat).


Trochu se zatáhne obloha a na chvilku sprchne. Prorážíme si cestu kapkami dál a dál, až pršet přestane a my přijedeme na úplně opuštěnou malou pláž. Písek po pár metrech přechází v džungli lemovanou palmami. Hned u pláže se nachází korály a mezi nimi hromada hvězdic. Je to nádhera a já přemýšlím, jestli se to opravdu děje a jestli jsme skutečně na tak neuvěřitelné tropické pláži vážně úplně sami.
Vystoupíme z lodi s očima láskyplně přišpendlenýma k pláži, a zatímco já s Peťem obdivně obhlížíme okolí, naši hostitelé nám nachystají piknik. Namísto ubrusu a sedáků použijí velké listy, na které prostřou vodu, ubrousky a jídlo. Během toho, co si užíváme oběd na soukromé pláži s luxusním výhledem, Aaron se Simonem si vzadu na pláži dávají šlofíka.
Poté, co dojíme, se ještě procházíme po pláži a užíváme si náš kousek ráje. V jednu chvíli se však Aaron zničehonic zvedne a začne něco pokřikovat na Simona. Běží společně k lodi a odtahují ji o kus dál na moře. Aaron potom přijde k nám a začne nám vysvětlovat, že je odliv, a proto už musíme jet dál, jinak se z pláže za chvíli nedostaneme.

Nasedáme tedy zpátky do lodi a jedeme vstříc poslední zastávce. Je to šnorchlování u velké skály, o které se později dozvíme, že se nazývá Friwen Wall. Skočíme do vody a šnorchlujeme ve směru, který nám Aaron ukáže, zatímco Aaron se Simonem někam s lodí odjedou.
Šnorchlování na Friwen Wall je úžasné. Překonává i korálovou zahradu u našeho homestaye. Obrovská zahrada plná pevných i měkkých korálů, mezi kterými se prohánějí obrovská hejna rybek, je neuvěřitelná. Nacházíme gigantické fialové, modré a žluté sasanky, plné klaunů. Hned za nimi se nachází růžové, žluté a černé korály v různých tvarech. Wow.
💡 Raja Ampat je místo s vůbec nejvyšší podmořskou biodiverzitou na celém světě. Proto se jí také někdy říká „podmořský Amazon“.


Jakmile doplaveme ke konci zdi, Simon s Aaronem už tu na nás čekají. Teď už jedeme rovou zpátky k našemu homestayi. Je odliv, takže musíme zaparkovat loď kus od naší chatky a dojít k chatce pešky. Bez bot do vody se tu člověk neobejde.
Zbytek dne převážně odpočíváme, protože nás celý výlet pěkně zmohl, a vstřebáváme neuvěřitelné zážitky z prvního výletu. Před večeří se za námi zastaví Marek s Janou. Během dne se přestěhovali do vedlejšího homestaye. Už včera nám říkali, že právě ten mají celou dobu zarezervovaný, ale asi došlo k nějaké chybě a včera tam už měli plno. Proto je na jeden den přesunuli k nám. Tohle se v Raja Ampat holt občas stává.
Povyprávíme si zážitky z dnešního dne a loučíme se nadobro. Zítra totiž odjíždějí do Sorongu.
Za mantami
Náš poslední den na Gamu začínáme opět šnorchlováním u našeho homestaye. Vidíme další želvičky a taky nádherného fialového perutýna. Po šnorchlování trávím chvíli pozorováním klaunů pod naším molem, než se převléknu a vyrazím na snídani.


Po ní nás čeká další výlet.
Vyrážíme opět se Simonem a Aaronem, kteří přivezou díky přílivu loďku až k našemu homestayi, abychom se tu mohli nalodit. Cesta k našemu dnešnímu cíli nám trvá méně než půl hodiny, kterou využíváme ke kochání se pohledem na nekonečnou sluncem zalitou hladinu moře a okolní ostrůvky.
Dorazíme kamsi doprostřed oceánu. Naším dnešním cílem je spatřit při šnorchlování manty, a právě na tomto místě bychom měli mít dobrou šanci tento bucketlistový zážititek zažít. Jedná se totiž o tzv. Manta point, čistící stanici mant, kde se tudíž často manty sdružují.
Nasazujeme ploutve a šnorchly a skákáme do vody. Na tomto místě je opravdu silný proud a zabírá nám hodně energie s ním bojovat. Mám pocit, že bez svých ploutví bych proti němu neměla nejmenší šanci.
Skrze šnorchly koukáme do hlubiny pod námi. Pár metrů hluboko se nachází dno s korály, na které dohlédneme taktak: ve vodě je hodně planktonu, který viditelnost značně snižuje. A ať se podíváme na kteroukoliv stranu, žádnou mantu nikde nevidíme.
Po pár minutách dostáváme pokyn, ať vylezeme zpět do lodi. Lezení do dlouhé úzké loďky přímo z moře si žádá hodně síly – sice dostanete krátký žebřík, ale jakmile se na něj postavíte, loďka se pořádně nahne a vy tak lezete dál pod velmi náročným úhlem. Nic, co by se jednou nezvládlo, jenže nás během následující půl hodiny čeká takových skoků do vody a výlezů hned několik.
Aaron někam popojede, nechá nás skočit do vody a celá scéna se tak nějak zhruba stejně opakuje. Když podruhé vylezeme zpátky na loď a opět kamsi popojedeme, Aaron nám řekne, ať čekáme, zatímco Simon skáče se šnorchlem do vody sám. Po chvíli vylézá zpět do loďky a opět někam popojíždíme.
Tohle se párkrát opakuje, až nám jednou Simon pokyne, ať skočíme taky. Rychle tak činíme, a ve vodě zrakem sledujeme směr, kterým ukazuje Simonova ruka. A je tam. Manta.
Je jedna a hluboko. Viditelnost nám stova umožňuje ji spatřit. Snažím se plavat ve stejném směru, co ona, ale brzy mi zmizí z dohledu. Na místě ještě chvíli čekáme, ale žádná další manta se už neobjeví, a tak opět lezeme zpět do loďky. Aaron nás opět kamsi popoveze, my opět skočíme do vody a tentokrát máme ještě větší štěstí: vidíme manty tři! Jsou sice také hluboko a za pár sekund zmizí z našeho pohledu, ale… wow!
Je to pro mě úplně poprvé, kdy manty vidím ve volné přírodě, a je pro mě neuvěřitelné, že se nám to vůbec povedlo. Bez potápěčské licence, jenom s brýlemi a šnorchlem. Nádhera.
Tím naše snaha o zahlédnutí mant končí. Ale než se vrátíme na Gam, děláme si ještě krátkou zastávku na ostrově Arborek.
💡 Arborek je malá písečná placka, malinkatý ostrůvek, který obejdete kolem dokola za 15 minut. Nachází se tu však místní vesnice a několik ubytování pro turisty. Jedná se o jeden z populárnějších turistických ostrovů, a to právě díky tomu, že to zde žije.

Když dorazíme, tak vidíme na první pohled, že je Arborek opravdu živější než oblast na Gamu, kde teď žijeme. Nachází se tu bar s pivem, colou a kokosy. Na pláži je pár lehátek a všude okolo se různě potulují místní i turisté.
Dáme si colu a kokos a vyrážíme se projít po ostrově. Je tu hodně turistů – tady to ještě nevím, ale víc turistů na jednom místě v Raja Ampat nikde neuvidíme. Na druhou stranu je tu i dost místních. Životy obou těchto skupin se tu prolínají v pohodové plážové atmosféře za zvuku líných vln. Je to docela stylový místo.
Míjíme skupinku místních dětí, které něco kutají, turisty právě se vrátivší z potápěčského výletu a místní lidi sbírající kokosy. Podél pláže je tu vybudovaná betonová cestička, vedle které se nachází několik domků. Dojdeme i k molu, u kterého se nachází informační tabule s pár zajímavostmi o vesnici.

Po tomto krátkém průzkumu si jdeme zašnorchlovat. Plaveme okolo mol, kde se sem tam nachází nějaký korál s pár rybkami okolo. Skutečná krása je však přímo pod molem, kde plavou stovky barevných rybiček a je skutečně kouzelné proplavávat mezi nimi.
Jakmile si Arborek dostatečně užijeme, vyrazíme zpátky na Gam. Zde nám zbývá poslední volné odpoledne, během kterého si užívám pozorování nemů pod molem, šnorchlování a odpočinek.
K večeru také vezmeme s Petěm pár balíčků voskovek, které jsme s sebou přivezli, a vyrazíme ke skupince dětí u našeho homestaye. Protože tam narazíme na víc dětí než máme voskovek, tak balíčky předáváme Christianovi – vlastníkovi homestaye, který jde zrovna okolo. Některé děti se k němu hned seběhnou a Christian jim voskovky rozdá. Jedna asi pětiletá holčička z nich má obzvláštní radost – poskakuje s nimi a vysílá naším směrem široký úsměv. Christian se taky usmívá a děkuje nám. Máme z toho radost.
Po večeři si sedneme s Petěm na náš velký balkón a spustíme nohy směrem k vodě. Když s nimi trochu zacákám, rozsvítí se modrý bioluminiscenční plankton. Nikdy v životě jsem nic krásnějšího neviděla. Když zvednu hlavu, vidím tisíce jasně zářících hvězd. Všude je ticho, klid a tma. Gam byl úžasná první zastávka a já už teď vím, že mi bude moc chybět.
Zítra nás však čeká další nádherné místo.


Pokračování & poděkování
Během své cesty po Raja Ampat jsem navštívila ještě další dva ostrovy: Rufas a Batantu (Dayan). O každém z nich vydám v nejbližších týdnech samostatný cestopis. Pokud vás Raja Ampat zajímá, mrkněte i na další články: praktického průvodce, tipy na šnorchlování, tipy na výlety a doporučení pro naplánování rozpočtu.
Za dočtení tohoto článku až dokonce vám děkuji. Jste to vy, kdo mě motivuje tvořit dál a díky komu mě tento projekt baví.
Všechny fotky a celý text v tomto článku je můj, připravený bez pomoci dalších lidí či umělé inteligence. Pokud jste našli nějaký překlep nebo chybku, budu ráda, když mě na ni upozorníte na e-mailu simca@denikcestovatelky.cz.
Mým cílem je sdílet s vámi moje zkušenosti z cest, aby vaše výlety, cesty a dovolené byly co nejlepší. Čtení mých článků, klikání na odkazy nebo sdílení článků s vašimi přáteli – to vše mi pomáhá pokračovat v projektu. Takže ještě jednou díky!
♡ Věděli jste, že nakoupením přes tyto odkazy podpoříte moji tvorbu, aniž by vás to stálo cokoliv navíc? Děkuji za vaši podporu!
- GetYourGuide (5% slevový kód: SIMCADENIKCESTOVATELKY5) nebo Viator pro zarezervování zážitků na cestách
- Sleva 50 % na cestovní pojištění Axa
- Decathlon pro sportovní vybavení nejen na cesty
- Booking pro rezervaci ubytování